Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Docela dobře si vzpomínám, jak jsem zhruba před rokem netrpělivě vyhlížel pošťáka, který mi měl doručit novou desku od Agalloch, nad kterou jsem se následně rozplýval nejen doma, ale i tady na Echoes. Hodnotil jsem vysoko, na rozdíl od jiných, ale do dnešního dne bych neslevil ani chlup. Nádherné album. Rok se s rokem sešel, máme tu stejné období a opět se sezóna podzim / zima zdá úrodná na hudbu od srdce. O novince islandských Sólstafir se tu rozepsal kolega Victimer, dnes se společně podíváme trochu východněji, snad do Skotska, snad do Maďarska. Tamás Kátai je už sice nějaký ten rok ze své vlasti přestěhovaný, ale svůj původ nezapře, určitě ne v hudbě, kterou dělá tak bravurním a zcela svébytným způsobem.

Divil bych se, kdyby nějakému pátrači v avantgardním undergroundu uniklo jméno Thy Catafalque, nehledě pak k tomu, že předchozí a vynikající (skoro bych řekl nepřekonatelné) album Róka Hasa Rádió vyšlo tady u nás v Česku. Dnes se ovšem posuneme do očekávané přítomnosti nazvané Rengeteg.  Název alba je při prvním pohledu nesrozumitelný stejně jako texty, které se drží opět maďarštiny, ale pokud vás láká alespoň trochu nahlédnout pod pokličku nesrozumitelného, koukněte na rozhovor právě s Tamásem. Pravda, ono by ani nebylo s kým jiným povídat, János se na novince nepodílel, projekt opustil a tak se z Thy Catafalque stal jednočlenný tým výrazně nakopnutý hostujícími zpěváky.

Rengeteg hudebně pokračuje ve vlně, kterou rozbouřilo album Tûnõ Idõ Tárlat, ve vlně, která vynesla TC do popředí zájmu fanoušků množství většího než malého. Na novince nejsou zásadním způsobem měněny postupy známé z RHR, rozvíjeny jsou podobné motivy, použity podobné tóny barev, pocitů a emocí. Přesto bych jen velmi nerad mluvil o opakování se, protože množství nápadů a barevných koláží má, zdá se, Tamás v zásobě ještě hodně a nový materiál zní minimálně stejně hluboce a silně, jako album předchozí. Lehká změna je snad cítit v použití tmavé, černé barvy, některé skladby (především poslední Minden Test Fű nebo úvodní Fekete Mezők) zavání mnohem více metalově, posluchače vrhají z meditativního rozpoložení do jiné, záhrobní dimenze. Těžko jinak popisovat hudbu TC a její poslech, všechno se děje v rovině emocí a souznění, v rezonanci vnitřních pocitů a momentálního rozpoložení. Hudební výlet zahrnuje jak těžké podzemí, deprimující a nátlakové, tak klávesové výlety do vesmíru, pasáže lehké s nezaměnitelným maďarským fundamentem soustředěné ve střední části alba. V momentě, kdy se vás jen dotkne myšlenka o opakujícím se motivu, hudba se zavčas promění, přijde motiv nový, jiný a posazený do vyšší sféry oproti předchozímu. Poslouchat Thy Catafalque znamená být neustále překvapován změnami nálad, neustále pohlcován novými nápady, samozřejmostí, jakou na sebe navazují a hloubkou, kterou k vám promlouvají (Trilobita). Tenhle rukopis je zcela jedinečný, nezaměnitelný a těžko budete hledat něco podobného.

Hudba Thy Catafalque je pro mě zjevením, silnou osobní a niternou záležitostí a proto vše dosud napsané je takové, jaké je. Čistě bez emocí bych tu psal něco o nedynamickém, špinavém soundu, který si moc nezadá s black metalovou produkcí, o bicím automatu, jehož zvuk ale prošel od dob Tûnõ Idõ Tárlat převelkým vývojem a působí všelijak jen ne rušivě, jenže bez emocí to dnes nejde, protože hudba TC je právě o nich. Netroufám si tvrdit, kolikrát jsem Rengeteg v posledních třech týdnech slyšel, ale výlet pokračuje a já zase vyhlížím pošťáka.