Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Thy Catafalque - Vadak

Thy CatafalqueVadak

Sarapis25.11.2021
Zdroj: CD // bandcamp
Posloucháno na: Yamaha CDX-750E, repro Canton // AKG K240
VERDIKT: Síla protikladů na dobrodružné cestě s Vadak.

Brány metalurgického závodu Thy Catafalque opustil po půldruhém roce od vydání alba Naiv další řádně naklepaný nejtek. Bez pochybností o příčetnosti tvůrce a jen s nezbytně nutnou dávkou propagačního šumu se objevil Vadak na scéně, aby vydal své poklady, blyštivé na povrchu, vytepané k dokonalosti.

 

Komplexní hudební sloučenina, která respektuje žánrové hranice jen jako jakési siločáry, jimiž lze libovolně prostupovat a podnikat loupeživé výpravy na všechny světové strany, se opět podrobila extrémním vnějším vlivům a změnila svůj tvar. Jak už však naznačily předchozí desky, technologický postup chemické fúze stylů je řízený a hudební šroubovice Thy Catafalque není zdeformována dramaticky. Základní struktura náročným experimentům odolává a tím, co je dosud neslyšené, neokoukané a prahnoucí po naší pozornosti, je nová sada příběhů od dobře známých vypravěčů. Tu a tam s neznámým slovíčkem nebo elegantní sykavkou navrch, ale stále v tom nejlepším provedení.

 

 

Už s první kapitolou nahrávky se provalí to, co pak rezonuje víceméně celým albem. Szarvas roztáčí kolotoč pěkně od podlahy a vysílá vzkaz, že Vadak je sice hravý, ale o dost tvrdší mladší bratr alba Naiv, který se nebude s nikým mazat. Když dostávám nekompromisní štulce v instrumentální Gömböc nebo v následujícím kvapíku Az energiamegmaradás törvénye, užívám si každý kopanec a pohlavek a neopomenu se praštit o okno auta při každé prudké zákrutě při riskantní jízdě po tomhle záludném asfaltu, zvláště po konejšivé hitovce Köszöntsd a hajnalt, kde jsem pro změnu líbezně utěšován a balzamován vonným hlasem Martiny Horváth. A tak je to tady se vším. Lítám od čerta k ďáblu a s očima navrch hlavy těkám kolem sebe jako pastevec v lunaparku. Z mlhavé mýtiny uprostřed ničeho stoupám do útrob vesmírného korábu, vidím zanikat světy a pomáhám rodit galaxiím, abych pak přistál v odpadcích za jazzovým klubem a nestihl poslední metro.

 

Spojení a střídání různých protikladů a nálad má na Vadak opět drtivou sílu. Samozřejmě nejlepší na tom je, že veškeré to cestování z bláta do louže a zpět funguje a drží partu pohromadě. Po tvrdé a barvité lekci Móló s klidem přichází závan městského odéru Neolunar v podobě noční projížďky A kupolaváros titka a po ní zase končím na balíku slámy Kiscsikó (Irénke dala) a počítám ovce pod krvavým západem slunce a nikomu to nepřijde vůbec divné. Dlouhý příběh titulní skladby vypráví podobně zamotané osudy, všechno v něm bouří a neklidně se vine kolem, aby mě to stáhlo do hluboké hypnózy v nádherném bodě, kde se létá krajinou jen tak, bezpilotně, počestmírovsku. A když procitám, tak už hraje klavírní ukolébavka Zúzmara a teprve s ní jsem zpátky v obýváku, vyčerpaný, ale odhodlaný k další rundě.

 

 

Pořád zůstávám příjemně zaskočen tím, jak je Tamás Kátai ve své práci produktivní a konzistentní. Jeho hudební rukopis sice ztělesňuje určitou přelétavost, otevřenost a neposednou povahu, takže stále má dostatek možností odkud vzlétat, po čem pátrat a kam se vracet, nicméně toto samotné se bez invence neobejde. Teprve až pracant s duší básníka dokáže držet lajnu a nevstupovat do zóny vlastního stínu. Nakonec nejsem tak zaskočen jako spíše ohromen, že tahle výrobní linka zatím spolehlivě chrlí prvotřídní oduševnělou hudební katarzi. Jestliže přijde den, kdy soukolí Thy Catafalque spadne řetěz, bude to po famózní krasojízdě. Ale letos to nebude. Protože Vadak.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

ereasehead / 12.7.23 21:02odpovědět

Ano, bůh sestoupil na zem....

Jirka D. / 9.12.21 6:46odpovědět

S touhle novou deskou mám trochu práci, kterou jsem třeba s Naiv neměl. Ta mi sedla hned, byť pořád nejlepší je podle mě Geometria. Ale je to pěkná práce ... včera mi konečně došlo CD, které je zpracované fakt pěkně, takže budu pokračovat.

Victimer / 2.12.21 15:27odpovědět

Už mě Vadak taky bere a ne málo. S posledníma dvěma deskama jsem měl problém právě v rámci toho na mě až velkýho rozkročení, ale zdá se, že je po problému :)

M. / 2.12.21 14:31odpovědět

Jako prvni jsem od T.C. slysel Naiv a po par minutach jsem to vypl ze tohle jako vubec. Ale pak jsem se k jejich muzice zase nekudy vratil a od te doby se nemuzu odtrhnout... a Vadak je brilantni.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky