|
|
||||||||||
Ještě než se kapela kolem okatého plešouna Edlunda a ještě než se Edlund sám proměnil v parazitujícího gothic rockového kazatele, platili TIAMAT za progresivní těleso, kterému nic prvoplánového nešlo pod vousy. Pomineme-li ortodoxní začátky (spíš krátkozraké, než šokující pojmenování Treblinka a první dvě alba už pod hlavičkou TIAMAT), jenž musíme připočíst hlavně naplno rozbujenému mládí a plné hubě frustrace, v období od alba "Clouds" kapela nakousla mnohem zajímavější etapu svého počínání. Mluvme o období hledání, o době, kdy přestalo být pánům lhostejné, že hrát death metal s pár úkroky stranou není směr, kudy by se chtěli TIAMAT vydat. Období, které na "A Deeper Kind Of Slumber" kapela dotáhla do konce.
Není lehké věnovat pozornost albu, jenž vyrostlo za zády velkého "Wildhoney", jakési to hudební bible atmosférického doom metalu, nebo spíš propojení metalových TIAMAT s TIAMAT otevřeným novým výzvám a badatelům mimo dosah kovově sterilní muziky. To, že Edlund a spol. zabloudili do krajů vznešených atmosfér mistrů Pink Floyd, se zdálo být zcela přirozené, neboť právě tahle esence dodala TIAMAT další rozměr a mnoho možností, kudy se poohlédnout. Škoda, že jim tohle objevování vydrželo jen jedno další album. Nebo možná díky za to...
// O konci cesty, aneb nač dál experimetovat, když je nám dobře
Období od roku 1999, tedy vydání alba "Skeleton Skeletron", lze brát jako gothic rockové čistě proto, že kapela už nebyla schopna naplno rozvést experimenty započaté v minulosti. Najdou se výjimky (velmi dobré album Prey), ale to bylo spíš v rytmu opakování motivů, jenž už jednou zazněly... Pěkně podané, ale... Jestli sem patří i album "Amanethes", kde se pánové snažili vyvolat ducha minulosti, ale nějak se to nepovedlo, protože zase mluvíme o opáčku a poměrně křečovitém, je otázkou, kterou si nepokládám, protože mě nebaví. Je možné, že se tomu dá říkat dospění a uvědomění si, kam se zařadit a kam patřit. Spokojit se s tím, co je dané a když se odvázat, tak oprášením starých stránek vlastní kroniky, kde se ovšem její zlaté písmo mění v poněkud zašedlé. Mně osobně je nepoměrně více sympatická cesta, u níž vím, že nemusím někam patřit, abych mohl svobodně experimentovat a dávat své hudbě jiný tvar. Zde ve jménu hlubšího druhu spánku, na cestě do nekonečna. Cesta Tiamat pro mě vyvrcholila v roce 1997 a to definitivně. //
Píše se právě rok 1997 a návrat TIAMAT je jedním z velkých témat přicházejícího jara. Stejně jako prozrazuje obal alba, první poslechy patří množství roztodivných nálad, útržků stylů a zejména jednoznačného odmítnutí všeho metalového. Ocitáme se uprostřed podivného světa spojení neživých atmosfér s atmosférami čistě éterickými. Jsme ve společnosti člověka, jenž zápasí se svým osudem, neboť jedna jeho část je stále strojem a přitom on sám je plný emocí, o něž se chce neprodleně podělit. Nese květiny a snad jej necháme přijít blíž a dokonale jej pochopíme. "A Deeper Kind Of Slumber" má snahu převést svůj hudební odkaz do roviny vyššího vnímání na úrovni iluze vymalované poctivou konzumací halucinogenů, ale berme to spíš jako nahlédnutí jinam, než jako nestřízlivý odraz podlehnutí chemickým látkám. Což album jako celek jen potvrzuje. Vdechněte svůj odpočinek sami sobě a prožijte trip, jenž se dotýká rocku, trip-hopu, elektroniky, zmíněných Pink Floyd a v samém závěru se oddejte celkové hypnóze v rovině čistého spánku.
Budeme-li o "A Deeper Kind Of Slumber" mluvit jako o rockové desce, musíme se omezit na pár skladeb, respektive na dvě - "Cold Seed" a "Alteration X". Zbytek spočívá v poněkud jiných odstínech. Do těch nejodvážnějších je třeba zařadit neživou pouť s hlasatelem v zádech - "The Desolate One" a jejího agresivnějšího sourozence "The Whores Of Babylon". Jojo, na východ to měli TIAMAT vždycky blízko... sitárek, vlnící se tanečnice a místo hada z proutěného košíku vyleze zpoza rohu pološílený flétnista. Skladba "Four Leary Biscuits" je toho příkladným důkazem. Oproti ní je taková "Kite" oddechovka s hobojem, pohádková mezihra pro malé princezničky nebo maminky, které konečně mohou ocenit synkovu podivnou tvorbu (jak se sám Edlund kdysi vyjádřil). Každou chvíli se ocitáme jinde, přesto je nám jasné, že jsme vrženi v jeden svět vnímání a pohledu na dobrovolné zatočení se všemi všednostmi kolem nás.
Zpracovat plnohodnotně závěr alba - tedy trojici skladeb "Phantasma de Luxe", "Mount Marilyn" a titulní věc - je věc úplného se ponoření do říše spánku, naprostému odevzdání se hypnóze a sledování tiché scenérie, jenž je promítána na pomyslné plátno před vámi. Jsme ve fázi polospánku, niterné potřeby odpočívat, která se prohlubuje v klasické podřimování, jenž se dále proměňuje (stejně jako se neustále proměňuje celé album) v hlubší než normální druh odpočinku. Jsme na konci, cesta byla dlouhá, proto bděme. Ve společnosti barevných výjevů, v denní dobu, se svítáním za okny i během noční mise pod úplňkem měsíce.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Garmfrost / 14.10.14 9:24odpovědět
Co dodat? Měl jsem tenkrát z touhle deskou problém. Po Wildhoney jsem to nedával. Po roce dvou jsem se k Deeper... vrátil a plně vychutnal. Škoda jen, že se pak Tiamat ubírali jinudy. Ne že by Skeleton nebo Judas byla špatná díla. Naopak - skvosty na poli gotickém, ale po Deeper už působila jaksi chuději.
Ruadek / 12.10.14 19:06odpovědět
Geniální deska, velmi osobní záležitost, ke které se mi vážou velké a niterné vzpomínky. Nic nezní takhle a už nikdy znít nebude. Z celé desky mě postupně asi nejvíce bere ona hypnóza ukončující album - onen trojlístek skladeb s nepopsatelnou atmosférou. 100%
Label:Century Media
Vydáno:Duben 1997
Žánr:experimental rock
Johan Edlund - zpěv, kytara, klávesy, theremin
Thomas Petersson - kytara
Anders Iwers - baskytara
Lars Sköld - bicí
+ hosté
Dirk Draeger - klávesy
Birgit Zacher - zpěv
Anke Eilhardt - hoboj
Ertugruil Coruk - flétna
Sami Yli-Sirniö - sitar
Inchtabokatables - housle, cello
1. Cold Seed
2. Teonanacatl
3. Trillion Zillion Centipedes
4. The Desolate One
5. Atlantis As a Lover
6. Alteration X 10
7. Four Leary Biscuits
8. Only in My Tears It Lasts
9. The Whores of Babylon
10. Kite
11. Phantasma de Luxe
12. Mount Marilyn
13. A Deeper Kind of Slumber
Tiamat
The Scarred People
Tiamat
Amanethes
The Neal Morse Band
The Grand Experiment
Gazpacho
Fireworker
FDK
Sunlight
Yes
Heaven & Earth
Fugazi
First Demo
Rivulets
I Remember Everything
Jarun
Rok spokojnego słońca
Lingua Mortis Orchestra
LMO
Wayfarer
World's Blood
Druhý klip pro dnešní den je novinka rovněž od plzeňských Something Like, která vznikala v Brně pod taktovkou Radima Věžníka. Protiválečná skladba (an...
5.5.2024Plzeňská kapela Nothing Left to Say zveřejnila nový videoklip, který vznikl ke skladbě Exil. V ní se jako host představil člen slovenského ZNK labelu ...
3.5.2024Domácí kapela Bratrstvo luny ohlašuje příchod pátého studiového alba vydáním prvního singlu Vodopády. Nové album se bude jmenovat Aquarius s podtitule...
2.5.2024Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.