Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
TmZtM - Prober se

TmZtMProber se

Jirka D.2.4.2014
Zdroj: CD v jewel case (# CR 131), promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Doporučení k poslechu alba „Prober se“ musíte hledat jinde, za sebe píšu zodpovědně – velmi slabá nahrávka.

Album „Prober se“ nám do redakce došlo v nedávné době z vydavatelství Cecek records, došlo společně s několika dalšími nahrávkami, k nimž jsme více či méně kritické postřehy už sepsali. Žánrově i úrovní má celkem blízko k nedávno recenzované nahrávce Assort Plastic, pod čímž si můžete představit punk rockovou zábavu především pro samotné tvůrce, kteří neřeší objektivní kvality a aktuální hudební scénu, ale svou muzikou si zpříjemňují volný čas.

 

Na jednu stranu lze v podobném přístupu spatřovat tu jedinou a pravou cestu, kterou by se měl ubírat v podstatě jakýkoliv umělec, na stranu druhou nelze nevidět a neslyšet tu skutečnost, že dobrá muzika vydaná na dobře vypadajícím nosiči vypadá poněkud odlišně. Slušně řečeno.

 

U těchto žánrových desek musejí jít vyšší nároky stranou, je třeba si vystačit s jednoduchou stavbou skladeb, silným refrénem, ideálně podpořeným nějakou hodně vlezlou, ale příjemnou a zapamatovatelnou melodií, a kromě požadavku „deska musí šlapat“ jsou všechny další nad rámec možností. Když to půjde dobře, skončíme u Bad Religion, když blbě, tak u TmZtM. Nahrávka „Prober se“ obsahuje 14 skladeb na ploše 37 minut a je až s podivem, že i přes malou délku je doslova k nepřežití. Kapela nemá problém během dvouminutové skladby 3x zopakovat refrén, což je skutečnost, která by šla zevšeobecnit na usilovné až urputné opakování všeho a neustále dokola, takže pocit jakéhosi kolovrátku naskočí velmi rychle. Ve skladbách se nevymýšlí nic, co by stálo za zmínku nebo bližší seznámení, hraje se na jistotu a jednoduchost, nekomplikovaně a bez nápadu.

 

Texty skladeb prozrazují autorovu textařskou nevyzrálost a taky fakt, že kromě srandy a zábavy (a klidně bych dodal přívlastky blbé, naivní, nanicovaté, hloupé,...) v nich o nic dalšího nejde. Budiž. Tyhle texty jsou následně předneseny vokalistou (záměrně nepíšu zpěvákem) a doprovozeny instrumentálně nezajímavou muzikou. O něčem jako originálnosti nemůže být řeč a ojedinělá basová vyhrávka dobrou desku nedělá. To vše lacině nahrajte (zvuk je sice poměrně živý, přirozený, ale velmi nevýrazný a v průběhu nahrávky - hlavně mix - nevyrovnaný), zabalte do průměrně zdatného bookletu a zezadu k tomu připlácněte loga, reklamy a děkovačky. Stačí?

 

Já myslím, stačí. Nechci z toho dělat kovbojku, je mi jasné, že pánové hrají pro zábavu a bez ambicí zaujmout náročnější posluchače, jenže pak nelze čekat pochopení u někoho, kdo nepovažuje kulinářské pořady za vrchol celého dne. Doporučení k poslechu alba „Prober se“ musíte hledat jinde, za sebe píšu zodpovědně – velmi slabá nahrávka.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky