Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tommy And The Commies - Here Come... (EP)

Tommy And The CommiesHere Come... (EP)

Jirka D.28.9.2018
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# 702-214CD) // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: No friends, no future, no love, no hope aneb výlet s Tommy And The Commies zpátky do druhé půlky sedmdesátek.

Tommy And The Commies je podle všeho úplně nová kapela, o které na síti nelze zjistit skoro nic, snad jen, že pochází z Kanady, že hlavními postavami je Tommy Commy a dva bráchové Jeff a Mitch Houleovi. Při bližším ohledání lze narazit na jméno Jeff Houle ve spojitosti s kytarovkou Strange Attractor a pak i s pop-punkovou kapelou Statues, kde působí společně s Mitchem. Chválabohu za internet, i když mně osobně to stejně o moc dál neposunulo.

 

Příběh nového působiště trochu naznačují přiložené promo-materiály, ale nic zajímavého v něm stejně není. Prostě jeden nadšenec s nějakými nápady oslovil nějaké další nadšence, kteří se nadchli pro novou věc a všichni pak dali hlavy dohromady. Těch nových nápadů se na debutní desku vešlo osm kusů, přičemž souhrnný hrací čas 16 minut jasně ukazuje, že stálo za úvahu zůstat ještě chvíli ve zkušebně a k těm nápadům ještě něco přidat. Na druhou stranu TATC hrají žánr, kde jsou rychlost, přímočarost a energie určujícím prvkem a žádné dlouhé vykecávání se nenosí. Ne, není to grindcore.

 

V těch samých promo-materiálech se píše trochu záhadně o mod-punku / hooligan-popu, což jsou pro mě trochu vzletná přirovnání pro muziku, která mi v mnoha ohledech připomíná oficiálně zmíněné Buzzcocks, a pak třeba nezmíněné, ale dle mého docela kopírované rané The Clash, hodně slyšitelné třeba ve skladbě Permanent Fixture. A nejen tam. Výsledek téhle rovnice je pro mě punk (případně punk rock) první vlny, což berte s plným vědomím toho, že se rozhodně nepovažuju za žádného extra punk-znalce, ale spíše za nepoučitelného laika.

 

 

Odtud dál už vede celkem jasná cesta, jak se to má s tímto albem, a je to cesta stejně předvídatelná jako album samo. Tohle trio totiž neriskuje nic, čím by mohlo přepsat zažitá žánrová pravidla a zcela nadrzo hraje jasně definovanou muziku vycházející z druhé půlky anglických punkových sedmdesátek. Přímočaré skladby mají jasnou a desetiletími ověřenou strukturu, řídící se heslem, že kdo nic nevymýšlí, nic nezkazí. Je to sice pravda, ale asi sami cítíte, že to není mnoho. Deska na své krátké ploše nikam neuhýbá, všech osm položek odráží stále stejný přístup a současně i můj zájem, který nenachází nic, co by nenašel už jinde dávno před tím.

 

Pokud se album a ve výsledku i sama kapela potýká s vlastní identitou zatím s kontumačním výsledkem, skladatelsky je vše v pohodě. Kapela našla recept na snadné punk-rockové skladby, které během průměrných dvou minut nemají šanci šlápnout vedle. (Bylo by s podivem, kdyby se tak stalo.) Nahrávka navíc disponuje i takovým moderním pokusem o vintage zvuk, což při zběžném poslechu může působit dobře a žánrové fanoušky potěší. Pro ty ostatní budou TATC čirý anachronismus.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky