Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je fajn, že stále vznikají kapely, jako jsou třeba nováčci Trigonum Mortis. Ač mladí věkem i zkušenostmi jsou schopni napsat i nahrát natolik solidní nahrávku, která se dá poslouchat. Trigonum Mortis vznikli teprve před pár lety, nicméně hnáni nadšením i pracovitostí mají za sebou pár koncertů (z nichž i některé sami pořádali), singl a nyní dlouhohrající debut. Fall Into the Dark Age zas tak novou nahrávkou není, kapela ji nahrála už loni a teprve letos vyšla její fyzická podoba. Album si kapela vydala vlastními silami, ale vzhledem k tomu, že se dá pořídit i v eshopu MetalGate, je možné, že s dalším počinem už budou ve stáji tohoto renomovaného labelu. A co se jedná?

Jedná se o staroškolský death metal. Přestože kapela uvádí, že hraje black/death, blacku z ní moc neleze. Respektive vnímám snahy, a to zejména ve vokálech, ale jsou to tak jemné, sotva znatelné nuance, že si jich bez upozornění nevšimnete. Přiznám se, že mě překvapila příjemná poslouchatelnost alba. Čekal jsem začátečnické kopance a krkolomné pokusy. Jasně, je znát, že je kapela na počátku, ne všechny nápady jsou luxusní. Uvědomte si však, kolik jim je, a jak dlouho hrají a pak žasněte. Ano, Metallica či Sepultura v mnohem mladším věku šokovala svět nadpozemskými skladbami, ale bohové se rodí jen jednou za čas. Trigonum Mortis nejsou novými bohy, ale pobavit svého posluchače umí.

To, že Fall Into the Dark Age zní poslouchatelně, je bez debat také zásluhou studia Shaark, kde byla deska nahrána. Zvukoví mistři by z ničeho bič neupletli. Pouze z omladiny vytáhli to nejlepší, co v sobě mají. Ve studiu se evidentně dost makalo, aby se z kluků a jedné dámy vydolovalo tolik, kolik možná ani oni sami netušili, že v nich dříme. Líbí se mi přední obrázek. Na zadní straně bookletu jsou uvedeny informace, kdo na co hraje, že pod texty i hudbou je podepsaná celá kapela, že cover art má na svědomí Lenka Boštíková, fotil David Nešpor a že se nahrávalo pod dohledem Pavla Hlavici a Petra Nejezchleby. Chybí mi texty, místo nich je fotka kapely z koncertního setu.

Styl Fall Into the Dark Age není kdo ví jaký extrém. Sound se pohybuje primárně ve středních tempech, nabízí poměrně dost chytlavých vyhrávek podpořen schopnou, byť jednoduchou rytmikou. Je mi líto nevyužité baskytary, která jako by nebyla. Upozaděna je však hlasitostí a když se na ni zaměříte, cítíte snahy o dominanci a schopnost vyrazit po vlastní cestě. Zpěvákův growl snese i ta přísnější měřítka, ovšem když se pustí do screamů, pečlivě budovaná atmosféra krapet upadá. Je mi jasné, že vyššími křiky se snaží obohatit svůj projev, jenže v těchto místech je jeho zpěv úporně křečovitý. V hloubkách si je jistější a svobodnější. Je to na něm, tohle je pouze můj subjektivní názor. Občas mě šokuje až veselá nálada (Once upon a Time) nebo dřevní postupy, které bych čekal od mnohem starší kapely. Nálada mi nevadí a postupy se časem vyhladí se zkušenostmi. Celkově mi je i přes některé slabší momenty (myšleno v dobrém), při poslechu dobře.

Myslím si, že nás Trigonum Mortis mohou ještě překvapit. Je-li tohle začátek, těším se na pokračování. Fall Into the Dark Age je dílem počátečním, hledajícím se a nabízejícím do budoucna možné cesty. Zatím je albem průměrným, což mi každopádně nepřipadne s ohledem na pozici kapely zas tak málo.