Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Opět přišel ten správný čas spustit se o pár pater níže a nechat své smysly namočené hluboko v rezonujícím elektro undergroundu. Triode je Rybyho z Disharmony nově narozené dítko, kterému už letos v lednu vyšla první krátká nahrávka nazvaná Into The Deep. Na ni navazuje o pět měsíců později vypuštěná kolekce čtyř nových skladeb souhrnně pojmenovaná Atrium. Zároveň pak (kromě digitální podoby) vychází limitovaná edice kazet, kde lze najít obě EP a poslechnout si tak prozatímní tvorbu Triode kompletní. Abych měl nač navázat já, vypůjčím si krátkou pasáž z představení Triode u Into The Deep v mém článku k Aliens z ledna.

// Na co bychom se měli v případě Triode připravit? Na downtempovou elektroniku, na chorály z hlubin a temnou nit moderní apokalypsy upředenou odkudsi z nekonečna. Triode mají zajímavý výraz, různorodý, přitom to zní velmi jednoduše a nepodbízivě. Tento krátký soundtrack je pro ty, kteří neprahnou po tvrdých rytmech a husté, neprodyšné atmosféře. Triode je o klidných poryvech sakrální elektroniky //

Triode mi padli do oka svým atmosférickým výrazem. Jako by napůl ve snu krotili to zpustošené v nás a posílali to na souboj s nekonečnem. Ale i v Triode se objeví sem tam těžší part, neklid a zbouření. A právě tohle Atrium nabízí. Sice i zde po něm následuje jemná pasáž, až chilloutová oddechovka na místa, kde je dobře a nehrozí téměř žádné nebezpečí. To téměř prosím podtrhnout. Triode je projekt o experimentech se zvukem i s výrazem, o minutách, kdy se dá vydechnout, ale zároveň nenechat hlavu úplně v limbu. To se hlavně na Atrium úplně nehodí. Zrovna tady by měla být pořád na příjmu, už jen proto, že obrazy a děj se mění. Ano, i Atrium je svým způsobem křehká práce, ale je dobré vědět, že i přes svou svůdnost umí být pěkná potvůrka. Že umí vystrčit růžky. Jako když se v Ressurection objeví silové pole agresivního vokálu a za ním pak i řádně rozjetá mašina. To můžeme na veškeré snění zase zapomenout, tohle je boj!

Znovu se objeví sakrální chóry, celkově je ale novinka Atrium oproti Into The Deep odvážnější, ráznější a prostorově výraznější. Ryby to zkouší a zapojuje další zvuky, ruchy a kus představivosti se plasticky proměňuje. Ano, Triode jsou pořád zejména o tom, jak slevit na tlaku a hustotě, ale je poznat, že i tady ta hladina elektroniky nebezpečně pulsuje.

Vše jako by najednou o něco zmohutnělo, nabralo do sebe více atmosféry, nasálo více vlivů. Ryby rozehrál docela zajímavý part a nebude vůbec marné se jím dál zabývat. Aspoň já bych byl rád za další pokračování. Na mě tohle působí. Na jednu stranu trochu nejednoznačně, protože původní nastavení klidu před bouří se postupně mění na samotné (i když zatím stále mírné) hřmění. Rozhodně však něčím přitažlivé. Triode jsou možná jen experiment, ale smysly pohnout umí.