Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Trist - Nostalgie (EP)

TristNostalgie (EP)

Bhut27.12.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Trist je opět plný nápadů a chmurných myšlenek. Aby i posluchač měl možnost sdílet zvláštní stavy mysli, bylo stvořeno drobné EP Nostalgie a vězte, že to nostalgie je… a krásná.

Máme-li v české zemi nějakou osobnost v rámci metalu, určitě jí bude, mimo jiné persóny, i olomoucký Trist. Jmenovat by se dala samozřejmě velká spousta tuzemských umělců (a pak že nám chybějí, hehe). Ovšem Trist, si dovolím tvrdit, zas tak známí není, jen v okruhu posluchačů daného žánru zvaného black metal. V letošním roce nám tento chlapík, krom x-té účasti na split albech, připravil drobné EP Nostalgie, tak se do něj pusťme.

Trist za svou téměř desetiletou kariéru udělal vskutku mnoho. Krom čtyř alb tu máme ještě 5 demíček, jednu kompilačku, jedno EP a sedm splitek. K tomu by se možná dalo ještě připočítat několik neoficiálních nahrávek, které se mi válí doma a už ani nevím, jak jsem k nim přišel, lépe řečeno, jak vznikly. O věhlasu a skladatelském umu jistě svědčí i fakt, že mu byla vzdána pocta mexickou kapelou V přítmí, kterážto na svém jediném demu vyrukovala s coverem Sebevražední andělé. Toto téma jsem však již probíral v rámci seriálu Zapomenutá dema (konkrétně 6. díl: Raritní nahrávky). Inu, dvakrát zrovna nezahálí…

Letošní práce pojmenovaná jako Nostalgie je dvoupísňové EP, čítající dohromady necelou čtvrthodinu. Oproti starší, ryze suicidal depressive blackové tvorbě, se nám výraz posunul do vod spíše atmosféričtějších a doomovějších. Upuštěno nyní bylo i od zpěvu. Trist sice nikdy nemíval kdoví jak dlouhé texty, ale vokální plochy se objevovaly. Teď je tomu zcela jinak, slyšíme pouze vyloženě nostalgickou poklidnou hru doom blacku s velmi syrovým soundem. Je to taková odreagovačka a drobné snění. Nikam se nic nežene a před posluchačem se rozprostírá čirá velká pláň plná sněhu, stejně jako je tomu i na samotném obalu. Vypínám hlavu a nechám se kolébat touto řezavě klidnou hudbou. Ten zvuk mám prostě rád, líbí se mi syrový výjev a hrubý přednes. Někteří budou oponovat, že je to hrozně zkreslené a těžko se rozpoznávají jednotlivé melodické výlety, ovšem já to tam i tak slyším. Nálada hudby plně koresponduje se svým názvem. Můžete si tak tohle EP dát do sluchátek a jít se procházet někam ven, do světa bez lidí, budov… pryč… Jen ta délka je příliš krátká na to, aby si to člověk naplno užil, což je velká škoda.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky