Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Triumph, Genus - Po vrhu vždy je prázdno kolébek

Triumph, GenusPo vrhu vždy je prázdno kolébek

Garmfrost21.6.2019
Zdroj: CD
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Umělecky nepotlačovaná vášeň!

Po sérii EP se Triumph, Genus vrátili k dlouhohrajícímu formátu a natočili své druhé album s názvem Po vrhu vždy je prázdno kolébek. Od neskutečného debutu Všehorovnost je porážkou převyšujících, po kterém se kapela doslova vrhla na krátký formát a na kazety, uteklo šest let a já už ani nedoufal, že se ještě nějakého full-lenght na CD dočkám. A dočkal!

 

Triumph, Genus podepsali smlouvu s nizozemským ortodoxním labelem New Era Productions, který novinku vydal jak na CD, tak vinylu. Slovenští Hexencave Productions se pak zhostili kazetové edice. Nevím, jak na vinylu, ale na CD nejsou texty. Kazeta je má. Ano, Jaroslavovi je rozumět každá hláska, ale lyrika je natolik náročná, že je dobré při poslechu sledovat i psané slovo. Pokud by tohle mělo být bráno coby výtka, ano, absenci textů beru jako slabinu.

 

Stejně jako debut, má i Po vrhu vždy je prázdno kolébek stopáž spíše úspornou, půl hodinovou. A stejně jako tehdy, i nyní je to tak akorát. Sedmero kompozic se sáhodlouhými názvy se během dvaatřiceti minut příjemně rozmáchne, nic nepřebývá, ani nechybí. Oproti předchozím krátkým kazetám je novinka méně syrová. I zvukově mi připadne uhlazenější. Což ovšem neplatí o obsahu. Přiznám se, že jsem čekal progresi jako na debutu, nicméně tudy cesta tentokrát nevedla.

 

 

Po vrhu vždy je prázdno kolébek mě zavedlo do devadesátých let, do doby, kdy vznikaly ikonické nahrávky, kdy black neposlouchaly davy, a nehráli křesťané či hipsteři. Kdo chce z desky slyšet odkazy k Satyricon, uslyší je. Třeba i ve Svarově důrazné hře na bicí. Triumph, Genus jsou dávno natolik osobití tvůrci, že nařknout je z opisování od kohokoliv by zavánělo nejen výpraskem, ale jednoduchostí v přístupu.

 

Asi není nutné pitvat jednotlivé skladby. Všechny pojí nakažlivé fluidum, rytmickou hravost obsahující vše od sypaček přes přechody až po pestrost činelů, a v neposlední řadě Jaroslavův nezaměnitelný hlas. Svar se nespokojí s přímočarou skladbou. V každé si hraje s detaily, tempem, náladou. Řekl bych, že je novinka stylově ortodoxnější, ale hráčsky nestagnuje. Naopak. Tím samozřejmě poněkud zlehčuji své tvrzení, že se nejedná o progres. Vývoj se Triumph, Genus nevyhnul. Lze vystopovat náznaky návratu ke kořenům, ale bez senilního opakování a prsení se, jakože tenkrát bylo všechno lepší.

 

triumph, genus

 

Zdánlivě minimalistické grafické provedení front coveru i s bookletem doslova srší emocemi. Když se do čelního obrázku či vnitřku obalu zahledíte delší dobu, od neúprosného chladu a soustředěné zarputilosti spatříte uměleckou vášeň. Právě tohle cítím, že by mohlo být podstatou Po vrhu vždy je prázdno kolébek. Umělecky nepotlačovaná vášeň! Takže i ty Satyricon můžeme brát pouze jako stavební kámen, ze kterého se rodí nové dílo s vlastní barvou i tvarem i skladbou i polohou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky