Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Troll - Trolldom

TrollTrolldom

Victimer6.1.2024
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Albový návrat Troll po dlouhých letech se odehrává v mezích klasického norského symfo blacku. A je to návrat nevzrušivý.

Norští symfo raraši Troll a jejich hlavní mozek Nagash nejevili dlouhá léta známky života. Aspoň pokud se budeme bavit o schopnosti vydat desku. Vlastně je docela povedené, že jejich doposud poslední album Neo-Satanic Supremacy jsem recenzoval v době vydání ještě pro web Innocence. Tento článek ale najdete i zde, neztratil se. Každopádně Troll byli v roce 2010 v laufu a jejich symfonický black splňoval nejpřísnější parametry. Bylo v něm plno energie a slyšeno dnešním uchem, vážně to šlape. Troll hrají podobný styl jako další kapely, ve kterých Nagash působil, tedy Dimmu Borgir a Covenant. Alba jako Nexus Polaris nebo Enthrone Darkness Triumphant tenkrát psala hlavní řádky klávesového blacku, a jistí Troll jako by to jistili z pozadí.

 

Dimmáči se časem proměnili v pompézní metal nevalné úrovně, Covenant to zapíchli hned po Nexus Polaris a stali se kybernetiky s K na začátku. Snad se jich ještě dočkáme... Jednu jistotu tu ale máme. Po dlouhých třinácti letech od alba Neo-Satanic Supremacy procitli Troll. A novinka Trolldom připomíná jak staré Covenant, tak celou tu éru klávesových devadesátek obecně. Je příjemné si takto zavzpomínat, ale taky to něco stojí. Je to o tom, kolik úsilí a tvárnosti byla kapela schopna obětovat a darovat náročnému uchu dnešního posluchače. A tady pozor, s nějakými superlativy bych brzdil hned na začátku.
 


Trolldom je sázka na jistotu, víc než cokoli jiného. Žádné zázraky se nekonají, vše se odehrává v jedné nevzrušivé poloze známého prostředí. Kapela si to jede střední cestou, nikam nezahýbá. Buď to bylo takto myšleno - my jsem Troll a tady jsou naše kořeny, kouzlo a warpaint, tohle je náš Trolldom, anebo se kapela v současném rozpoložení na víc nezmůže. Tak či tak, novinka je nekomplikovaná, rychlejší a primitivní symfo blacková vyjížďka po starých známých místech. Nebojí se přidat do kroku, ale přitom jí zoufale chybí svěžest a energie. Trolldom si to kolovrátkově hopká po lesích s prstem v nose a k nějakému hrození se vyloženě nemá. Je to bezprostřední, ale unylé. Nechybí tomu řemeslná jistota, ale nedaří se jí povznést na umění. Je to až příliš obyčejné.

 

Začátky s albem byly vyloženě slabé, skoro až bezduché. Kam se poděli Troll, co jsem měl tak rád? Časem jsem si na Trolldom začal zvykat, Nagashův rukopis je daný a mám ho zažitý, a některé motivy jsou opravdu povedené. Některé motivy, o tom to celé je. Poslechy mě nikdy nedovedly dál, než abych si sám pro sebe zopakoval, že se opakují i Troll. Doslova ve všem. Se všemi těmi kláveskami a symfo vsuvkami, které dneska zní jako když se podívate do alba plného černobílých fotek. Trolldom je zkrátka polovina norských devadesátek jak vyšitá, se všemi těmi Covenant, Arcturus a dalšími pučícími květy na velké severské louce. Trochu symfo vážnosti, špetka kabaretního patosu a opona se zvedá.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/trollband2.jpg


Troll nikdy nebyli mistry proměn a velkých gest, tu sílu bylo třeba hledat jinde. V zapálení, v melodické přímosti, v tom, jak se nikam necpou. Necpou se ani teď a melodie dominují i Trolldom. Tempo je také rychlejší, ale v zaprděném nastavení, v jakém se kapela nachází, to tempo ani nepociťujete. Troll nám zestárli, stáhli ocasy a jen tak mimochodem bouchají black. Ten jen oprášili a vše nechali na svých místech. Takže nakonec zbudou jen ty motivy, o kterých už byla řeč. Nic moc dojem se nakrátko změní v cosi vznešenějšího, co pak zase opadne a zůstane v jedné rovině. V rovině průměrnosti a nepřekvapivosti. Kdo rád Nagashe a kapely, kterými si prošel, nechť určitě sáhne i po novém albu Troll. Žánrově je deska v naprostém pořádku. Já si ale raději pustím starší kousky, přijdou mi prostě o dost lepší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lord Owl / 16.1.24 19:06odpovědět

Jejich prvotina, tj. demo "Trollstorm over Nidingjuv", byla paradoxně produkčně naprostý skvost. a většina lidí (včetně mne) se k tomuto dostala zpátečkou z alba Drep de Kristne. Jo a Trollové dávali také slušné dobové rozhovory, kde bylo zajímavé, že manifestují proti mytologické dezinterpretaci o trollech, jakožto hodných skřítcích, kdy opak byl pravdou a Troll byla děsivá potvora s naprosto nevyspytatelným chováním. No chápu je, když pomyslím ten dementní animák s názvem Trollové, tak bych pod taktovkou Troll natočil album Drep de Hollywood....

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky