Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zvukový malíř nálad Pär Boström je zpět s novým projektem. Trollslottet je fantasy dark ambient navazující na debutová alba projektů Mountain Realm a Vikorra Doom. Za vším hledejme nezničitelného Simona Heatha a jeho chuť nechat svou podzemní laboratoř Cryo Chamber rozrůst o novou větev. Cryo Crypt spojuje dark ambient a dungeon synth a jsou pod tím podepsána osvědčená jména. Za Mountain Realm stojí sám Simon, za Vikorra Doom zase Bruce Moallem (jinak God Body Disconnect) a dnes je tedy vše v rukou Pära Boströma. Ten má k podobné muzice ze všech tří asi nejblíže. Vedle svých kryokryptích náladových procesů Cities Last Broadcast a Kammarheit, je také (a nám obzvlášť) znám coby spoluzakladatel labelu Hypnagoga Press, odkud proudí snová němá muzika jako Aindulmedir, Teahouse Radio nebo Hymnambulae.

Pärovu tvorbu mám rád, protože minimalismus a snové plochy v jeho podání vyloženě pohlcují. Lákají na studený sever a nechávají představivost pracovat na plný výkon. Za poslední měsíce je to v tomto ohledu nejspíš můj nejposlouchanější autor. Pojďme tedy k Trollslottet. Tento projekt je klávesová epika, dungeon syntetika, všechny ty staré ruiny, pohádková mystika a vše zastřešující výpravný děj. Tohle všechno symbolizuje nový label Cryo Crypt a má nás zavést na trochu jiné místo, než jsme byli léta zvyklí u Cryo Chamber. Jednoduše řečeno, pojďme se na místo ztrát apokalyptických rozměrů (možná už blízké) budoucnosti zaměřit na bájnou minulost, skřetí stopy na lesních pěšinách a hrdé pohledy z hradeb.

Autorský rukopis Pära Boströma je daný, a tak je vyloženě zajímavé sledovat, jak si tuhle fantasy výpravu užívá po svém. Jak ji dokáže na malém zvukovém území proměňovat a dráždivě spojovat se svým snovým pojetím. Ano, tohle není klasická dungeon synth nahrávka. Trollslottet symbolizuje napojení na tuhle tématiku, kterou pak po svém rozvíjí. Pokud bych měl tedy srovnat Trollslottet například s Aindulmedir, tak je razantnější, neotesanější, hlučnější. Víc epický, honosný zvukový dokument, samozřejmě pořád v módu klávesového minimalismu. V tomto se nic nemění. Jsme na 100% ponořeni do říše temného ambientu.

A protože mám spíš rád, když je dungeon synth obor různě ohýbán a zkoumán z jiných úhlů pohledu, nastavení alba Sorgeberget mně vyloženě vyhovuje. Navíc z něj proudí typicky severský charakter. Průlet nad studenými lesy a horami, ve kterých stojí stará zapomenutá věž se svým starým zapomenutým tajemstvím. Hrubější zvukové vrstvy postavené na jednoduchých rytmech se střídají se silně atmosférickým pojetím, a pak už je to o tom co nejvíce vše navnímat. Zavřít se v pokoji, nasadit sluchátka, zavřít oči a nechat se unášet daleko za obzor reality. U alb Hypnagoga Press mě baví ta doslova puntičkářská práce v minimálním zvukovém balení, tady to už není tak tiché a klidné prostředí. Ovšem pořád je to prostředí Pära Boströma, což je uklidňující. Sorgeberget je z té (zatím trojice) vydaných alb pod emblémem Cryo Crypt mým nejoblíbenějším. Mountain Realm dává víc na klasiku stylu a Vikkora Doom je někdy až příliš monstrózní, a to i na úkor solidního zvuku.