Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
True Widow - Avvolgere

True WidowAvvolgere

Jirka D.2.11.2016
Zdroj: CD 4-panelový digipak (# RR7336)
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: True Widow se podařilo dát dohromady album, které svou přirozeností míří až k samotnému jádru toho, co by hudba měla přinášet svému posluchači. Tedy radost z poslechu a jakési rezonování s jeho vlastní podstatou.

OM, Kylesa, Earth, Russian Circles, Eyehategod, Old Man Gloom, Cave In, Orange Goblin, Truckfighters, Crowbar, Pallbearer, Earthless a mnoho mnoho dalších. A malým písmem pod těmi velkými True Widow. Zní to jako návštěva v nebi kytarové muziky? Možná ano, ale pravda je taková, že jde o výběr několika kapel, které společně zahrály na akci Psycho California v květnu loňského roku. A jestli True Widow tehdy pořadatelé psali malým písmem, tak po letošní desce si troufám tvrdit, že postup mezi elitu žánru je naprosto jistý.

 

True Widow band

 

Nové album Avvolgere má nicneříkající, neurčitý a jedním slovem mizerný titulní artwork (vnitřek taková hrůza není), se kterým by se ještě pracovat dalo. Našli by se možná i tací, kteří by totéž tvrdili o jejich muzice, protože její jednoduchost zbavená jakýchkoliv komplikací by mohla vzbuzovat podobné úvahy. Nesmysl. Jestli někdo v poslední době dotáhl jednoduchost k naprosté dokonalosti, jsou to právě True Widow. A je mi úplně jedno, jestli tu bude někdo šermovat módními pojmy jako stoner a psychedelie, protože ty jsou tentokrát naprosto vedlejší a s tím, jak moc se tohle album povedlo, nemají co dělat.

 

Navzdory tomu, že zvuk nástrojů je těžce zboostrovaný, že muzika místy utíká až k dronu (The Trapper And The Trapped), a že se celkově plíží při zemi jako smrad, působí neuvěřitelně odlehčeným a svěžím dojmem. Na albu se pojí mystika OM, nekompromisní přístup Earth a Kylesa jako by zrovna vstávala z postele, roztahovala žaluzie a jen tak se rozehrávala. Přitom přes všechny tyhle zřejmé ingredience a odkazy na scénu nelze psát o plagiátu (klišé haha), nic takového není slyšet. True Widow jsou maximálně přirození, prostí všech záludností a v každém tónu desky jakoby se omlouvali, že všechno nahodili jen tak na první dobrou jedno pozdní odpoledne (Enthleogen), když se potkali po šichtě ve studiu. Nějak tak na mě deska působí.

 

 

Z pohledu komplikované doby, kdy se za progresivní přístup vydává i těžké retro, je na tom všem asi nejzáhadnější to, že za všechno může jedna kytara, jedna baskytara, bicí a dva hlasy. Strunám stačí pár tónů a akordů (a to doslova), na bicí snad nelze hrát jednodušeji (dobře, tak Ringo Starr snad) a zpěv tuhle ambiciózně rozehranou partii nijak nenarušuje. Nicole Estill vytváří ještě ospalejší dojem než Laura Pleasants, DH Phillips pro jistotu nic nepřehání a Slim TX za bicíma nemůže působit rezignovaněji. A pak si pusťte Sante a zjistíte, že cesta do nebe může být strašně krátká.

 

Všechno je možná ještě o něco paradoxnější při pohledu do mého seznamu playlistů ve Foobaru, kde se tento podzim setkala silná sestava očekávaných nahrávek od Neurosis, přes Alcest, Opeth, KoRn, Thy Catafalque, Wovenhand, Meshuggah, Red Fang, Branta Bjora, Nicka Cavea až po post rockovky Mono, pg.lost, Wang Wen, Lost in Kiev a domácí Flash The Readies. Nemá smysl srovnávat. Ale má smysl se ptát, jak často tu kterou desku poslouchám a co se mi u toho honí hlavou. A Avvolgere hraje často, hodně často. A je mi u ní dobře.

 

 

Nicméně nechci sklouzávat úplně do roviny osobních pocitů, i když recenze (nebo něco na ten způsob) podle mě taková být klidně může. True Widow se jednoduše podařilo dát dohromady album, které svou přirozeností míří až k samotnému jádru toho, co by hudba měla přinášet svému posluchači. Tedy radost z poslechu a jakési rezonování s jeho vlastní podstatou. Ono lehké chvění, které jde ale hodně do hloubky. A pokud jste naladěni na podobnou muziku, Avvolgere rezonovat bude. Za to vám ručím.

 

True Widow - Avvolgere CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 2.11.16 15:30odpovědět

To já dám 90% rád. Deska, co si vystačí s úplným málem a promění jej v krásný moc.

Coornelus / 2.11.16 11:22odpovědět

Ahoj, to je dobrá věc. 90% bych asi nedal, ale funguje to. Ještě si to musim víc ošahat. Už i ta minulá byla dobrá, sice ke konci uměla splývat v jedno, ale bavilo.

Jirka D. / 2.11.16 19:44odpovědět

Tahle novější je dál než ta minulá a 90 % klidně dám, protože je o mě známo, že jsem lidumil. Přísnost jako na Fobii u nás prostě není... :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky