Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Twelve Diversions - Forwards Becomes Backwards

Twelve DiversionsForwards Becomes Backwards

Jirka D.18.10.2023
Zdroj: CD, 4-panelový digipak // promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F730ES / ELAC FS 247
VERDIKT: Elektronika a rock v silném sepjetí, zatím ale bez potřebného tahu na branku.

Mám už takový blbý zvyk, že když se mi nelíbí obal, je pro mě předem celá deska neříkám že hned ztracená, ale minimálně podezřelá a přistupuju k ní úplně jinak, než když mě obal zaujme. Možná to máte někdo stejně. Grafické zpracování je prostě z mého pohledu důležité stejně tak jako hudební obsah, byť samozřejmě chápu, že Nevermind bude pořád stejně legendární album, i kdybychom ho zabalili do hajzlpapíru. Forwards Becomes Backwards patří do té méně šťastné kategorie, což jste asi už vydedukovali z toho, jak obsáhle o tom hned v úvodu píšu. Můžete si klidně myslet, že jsem divnej, že nemám vkus, nebo že ho sice mám, ale že stojí na vyližtentononc, ale ta podivná malůvka na obalu mi přijde jako blbost na entou. A to ani nemluvím o jinak velmi impotentním zbytku uvnitř 4-panelového digipaku, který někdo evidentně odflákl nebo sice udělal svoje maximum, ale za honorář ve stylu „večer zajdem na pivo“. Vlastně sorry, na víno, jsme ve Francii.

 

Twelve DiversionsJsme ve Francii a Twelve Diversions je úplně nový francouzský projekt, za kterým stojí ústřední dvojice Thomas Vogel a Mika Kubiszyn, což mi sice moc francouzsky nezní, ale nechci po tom pátrat. Při pročítání informací v promo materiálech mě narozdíl od grafiky docela zaujalo doporučení, pro fanoušky kterých kapel by tohle mohl být šálek podvečerního čaje, protože průstřel mezi Depeche Mode, NIN, Puscifer, Massive Attack a Peterem Gabrielem mi přišel docela pozoruhodný. Abych si trochu přihřál svou vlastní polívčičku, tak to pročítání promo materiálů přišlo na řadu až po prvním poslechu a ty Nine Inch Nails jsem tam slyšel ještě dřív, než jsem si o nich přečetl. Hned první skladba I Would Like It with You je typický Reznor a slyším z toho náladu z The Downword Spiral; a není to jediné místo, kde se mi vrací tento sentiment na mé hudební mládí. Jinak abych se vrátil k tomuhle projektu, tak hudebně je to takový kočkopes mezi elektronikou a rockem, přičemž za mě elektronika lehce vede. Tak nějak.

 

Tak nějak, protože celou dobu, co tuhle nahrávku poslouchám, se sám sebe musím ptát, jestli na ní něco vůbec vede. Je taková na můj vkus dost klidná, neřekl bych ambientní, jak se píše někde na bandcampu, ale spíš taková neprůrazná, zakřiknutá a ... a ve výsledku vlastně nudící. Třetí skladba Everything Becomes Fiction začíná silnou basovou linkou ala post-punk nebo nějaká gotika, člověk čeká rytmický náhul pěkně do skoku a ono furt nic. Deska plyne, hodně sází na texty a emotivnost sdělení, ale hudebně je dost měkoučká, plytká a mnohem méně konfliktní, než bych čekal nebo si třeba přál. Tahle věc dosáhne naprosto paradoxního rozměru v úplném závěru ve skladbě Revolution, kde se skanduje tahle trochu lacinost, ale po celém tom poslechu mám vlastně nejvíc chuť jít si do ledničky něco zobnout, než dělat nějakou revoluci.

 

Za mě nejzajímavější momenty desky přichází tehdy, kdy se skladby nejvíc noří do pulzujícího gothic rocku / post-punku (Constant Connection), a naopak když zpomalí a všechno vsadí na emotivnost sdělení a lehký elektro podkres (například dvojice My Hundred Year Old King a You Are Your Own Creation), mám nutkání zanořit někam sebe. Prostřídávání těchto různých poloh v běhu desky má u mě pak za následek to, že se nedokážu naplno zaposlouchat a že se mi hlavou honí myšlenky zhruba toho typu, že kapela zatím přesně neví, co by přesně chtěla. Nerad bych jí tímto tvrzením ubíral body za fantazii a nápaditost při hledání různých elektro zvuků a ruchů, ale že bych si výslednou podobu nějak užíval, to tedy ne.

 

Album Forwars Becomes Backwards je za mě mnohem víc dotažené produkčně než hudebně. Zvukově, použitými efekty, nastaveným zabarvením hlasu, mixem jednotlivých stop a nástrojů. To všechno je fajn, ale chybí tomu dobrá skladba a hudební nápad. Jakýsi nutkavý pocit sdělit něco zásadního zastínil to, že by se hudebně mělo něco dít (zkuste Light On). Jak jsem psal výše, za mě nuda.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky