Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ufomammut - Fenice

UfomammutFenice

Sorgh6.6.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Podivínský guláš, ve kterém plave, co doom dal. Budiž pozdraven Fenice.

Tak jako pokaždé i zbrusu nové album těchto italských lenochů/klenotů je malou výzvou. Nikdy není dopředu jasné, jak tělo zareaguje a prokousat se jakoukoliv jejich deskou nepatří mezi snadné věci. Když už dvacet minut posloucháte monotónní obrábění dvou tří tónů, tak vás možná napadne, že už je toho moc a pokračovat se bude zítra. Chce to jistou dávku trpělivosti a osobní statečnosti. A co si budeme povídat i přiměřenou mentální poruchu. Protože když Ufomammut něco stvoří a mi to zbaštíme, tak se dostáváme na stejné oddělení jako oni. Ale proč ne, svět je plný bláznů a tahle forma je většinou neškodná svému okolí.

 

Nové album Fenice u mě získává první body za pěkným obal, já tu jejich ornamentální symboliku mám rád. Hudba uvnitř nám pak přináší možnost vypnout systémy a nechat se uvést do stavu mentální beztíže. "Mamutům" netrvá dlouho uhranout a tupá rezignace se může jevit jako nejlepší možnost jak album přežít. Znalci však ví, že je dobré zachovat si zlomek příčetnosti a sledovat, co se děje v trávě. Zdánlivě nezáživná matérie je zásobníkem pocitů, témat a nevyslovených přání. Pravda, to, co se dá nazvat určitým odvazem a sklouznutím do rockového županu, je až třetí opus Psychostasia, první skladba v civilnější podobě. Tady v šestnácté minutě poprvé uslyšíme živý hlas. Do té doby jsme svědky hypnotického mechanismu, který nás svědomitě masíruje a obrábí. Jsme otroky instrumentálního běsnění, které se topí v podladěných tónech. Nástroje jsou svými tepnami napojeny na alchymistické krabičky, jejichž úkolem je vytvářet nejrůznější zvuky a modelovat atmosféru. Slyšíme vrnění, houkání, industriální tep a podobně. Fenice velmi často budí dojem něčeho umělého, ale pak se muzikanti najednou uchýlí k přízemnímu, hrubému řemeslu, ze kterého čiší pižmo a chlapskej pot. Vrací se lidství a jeho nadvláda nad veškerou elektronikou.

 

Zkreslený zvuk zůstává oblíbeným fetišem kapely. Album je díky němu divným, kosmickým dobrodružstvím lavírujícím mezi nervozitou a rezignovaným klidem. V pomalém tempu se daří jednoduchým motivům, hrubá máchnutí hozená do strun zavrčí a ztichnou, ozvěna vrací vzdálený křik a tíha bubenických paliček nedovolí rozjet žádný karneval.  Přes zatěžkané riffy se nám mnohdy otevírá svět subtilní a citlivé nálady, která je plná jemného vybrnkávání a postupného rozvíjení květů emocí. Tehdy slyšíme křehčí stranu podstaty Ufomammut a jen čilé podvědomí může tušit budoucí bouři, kakofonii zvrhlého klidu, která se vrací jako bumerang.

 

Až na detaily jde o poměrně jednoduché album těžící z hypnotické síly opakování motivů. Není prdel dát si ho jen tak na posezení, ale na druhou stranu je to jen necelých čtyřicet minut. Což se s trochou snahy dá zvládnout. A přes určitou náročnost kdekdo zjistí, že je vlastně velmi poslechové a atmosféricky přítulné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mythago / 23.11.21 11:21

To je ale trochu škoda, ne? Přeci jen recenze píšeš primárně pro lidi - abys jim pomohl rozhodnout se, co poslouchat, nebo když si jen chtějí přečíst, co si o jejich oblíbené/nenáviděné desce myslí někdo jiný. Jenže ve většině tvých recenzí jsou ty myšlenky a názory ukryty pod takovým množstvím balastu a pseudoumělecké obraznosti, že se na to člověk po prvním odstavci radši vykašle (v tomhle případě už možná po verdiktu - jakou představu o albu si z té věty má čtenář odnést?). Přístup "Mám víš kde, jak to někomu vyzní...." je v případě něčeho, co děláš hlavně pro lidi, dost mimo. Autor by se měl snažit neustále vyvíjet a zlepšovat a k tomu je nezbytné naslouchat kritice. Jinak uvízneš ve vlastním světě úplně mimo realitu, jen s malým čtenářským kultem, připravujíce ovšem sebe i web o většinu lidí, kteří by ty recenze (kdyby byly seriózně napsané) mohli číst. Jeden tip do příště - zkus vynechat pár těch nesmyslných "poetických" obrazů, které nikomu nic neříkají a absolutně nesouvisejí s hudbou, a místo toho porovnat album s některou z předchozích desek kapely nebo přirovnat k nějakým jiným skupinám ze scény. Recenze na poslední Panychidu na Fobia Zine je docela dobrý příklad toho, co mám na mysli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 6.6.22 14:40odpovědět

Osobně mi ta deska taky sedla, radost poslouchat!

Victimer / 6.6.22 12:26odpovědět

Ufomammuti si vždycky uměli pohrát, ale dřív mi přišli urputnější. Fenice je někdy až reklama na radost z hraní. Hezky to proluftovali, mňamka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky