Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ufomammut - Fenice

UfomammutFenice

Sorgh6.6.2022
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Podivínský guláš, ve kterém plave, co doom dal. Budiž pozdraven Fenice.

Tak jako pokaždé i zbrusu nové album těchto italských lenochů/klenotů je malou výzvou. Nikdy není dopředu jasné, jak tělo zareaguje a prokousat se jakoukoliv jejich deskou nepatří mezi snadné věci. Když už dvacet minut posloucháte monotónní obrábění dvou tří tónů, tak vás možná napadne, že už je toho moc a pokračovat se bude zítra. Chce to jistou dávku trpělivosti a osobní statečnosti. A co si budeme povídat i přiměřenou mentální poruchu. Protože když Ufomammut něco stvoří a mi to zbaštíme, tak se dostáváme na stejné oddělení jako oni. Ale proč ne, svět je plný bláznů a tahle forma je většinou neškodná svému okolí.

 

Nové album Fenice u mě získává první body za pěkným obal, já tu jejich ornamentální symboliku mám rád. Hudba uvnitř nám pak přináší možnost vypnout systémy a nechat se uvést do stavu mentální beztíže. "Mamutům" netrvá dlouho uhranout a tupá rezignace se může jevit jako nejlepší možnost jak album přežít. Znalci však ví, že je dobré zachovat si zlomek příčetnosti a sledovat, co se děje v trávě. Zdánlivě nezáživná matérie je zásobníkem pocitů, témat a nevyslovených přání. Pravda, to, co se dá nazvat určitým odvazem a sklouznutím do rockového županu, je až třetí opus Psychostasia, první skladba v civilnější podobě. Tady v šestnácté minutě poprvé uslyšíme živý hlas. Do té doby jsme svědky hypnotického mechanismu, který nás svědomitě masíruje a obrábí. Jsme otroky instrumentálního běsnění, které se topí v podladěných tónech. Nástroje jsou svými tepnami napojeny na alchymistické krabičky, jejichž úkolem je vytvářet nejrůznější zvuky a modelovat atmosféru. Slyšíme vrnění, houkání, industriální tep a podobně. Fenice velmi často budí dojem něčeho umělého, ale pak se muzikanti najednou uchýlí k přízemnímu, hrubému řemeslu, ze kterého čiší pižmo a chlapskej pot. Vrací se lidství a jeho nadvláda nad veškerou elektronikou.

 

Zkreslený zvuk zůstává oblíbeným fetišem kapely. Album je díky němu divným, kosmickým dobrodružstvím lavírujícím mezi nervozitou a rezignovaným klidem. V pomalém tempu se daří jednoduchým motivům, hrubá máchnutí hozená do strun zavrčí a ztichnou, ozvěna vrací vzdálený křik a tíha bubenických paliček nedovolí rozjet žádný karneval.  Přes zatěžkané riffy se nám mnohdy otevírá svět subtilní a citlivé nálady, která je plná jemného vybrnkávání a postupného rozvíjení květů emocí. Tehdy slyšíme křehčí stranu podstaty Ufomammut a jen čilé podvědomí může tušit budoucí bouři, kakofonii zvrhlého klidu, která se vrací jako bumerang.

 

Až na detaily jde o poměrně jednoduché album těžící z hypnotické síly opakování motivů. Není prdel dát si ho jen tak na posezení, ale na druhou stranu je to jen necelých čtyřicet minut. Což se s trochou snahy dá zvládnout. A přes určitou náročnost kdekdo zjistí, že je vlastně velmi poslechové a atmosféricky přítulné.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 6.6.22 14:40odpovědět

Osobně mi ta deska taky sedla, radost poslouchat!

Victimer / 6.6.22 12:26odpovědět

Ufomammuti si vždycky uměli pohrát, ale dřív mi přišli urputnější. Fenice je někdy až reklama na radost z hraní. Hezky to proluftovali, mňamka.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky