Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulver - Drone Activity

UlverDrone Activity

Victimer19.8.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Ulver zpátky v poloze zručných tvůrců dalekých zvukových ploch a jemných dotyků pulsujících melodií. Nic pro jeden, dva poslechy.

Hlavně se nespoléhat na poslední vydané album, nějakou návaznost nebo pozici, která by jej mohla evokovat. U kapely jako Ulver je to téměř jistota. The Assassination of Julius Caesar byla tou nejpřístupnější nahrávkou za poslední roky a po svém oživila novoromantickou minulost, která Ulver náramně slušela. Ale její odkaz skončil spolku s EP Sic Transit Gloria Mundi, se silou lásky od Frankie Goes To Hollywood.

 


Pokud budeme brát letošní sbírku Drone Activity jako další regulérní album, jeho charakter je třeba hledat na opačné straně. Potomci vlků se tentokrát dali na svou další experimentální cestu. To platí jako úděl a poslání Ulver obecně, ale také to platí pro definici nahrávky, která je na štíru s přístupností. Nebo ji posluchači otevírá jen velmi zlehka. A zde najdeme obojí. Novinka je živě pořízenou exkurzí do míst, kam vkročí jen ti odvážnější, podobně jako tomu bylo u alba ATGCLVLSSCAP. To svého času dávalo ještě víc prostoru k zamyšlení a možností k uchopení.


Drone Activity po očku sleduje stopy vedoucí na pláně neprobádaných zvukových poryvů a zrovna tak (opatrně, ale s důsledky) se vrací na místa, kde už Ulver jednou nebo dvakrát byli. Možná ne na místo zcela konkrétní, ale zároveň je tahle konkrétnost velmi snadno dosažitelná. Vysvětlím. Albům Lyckantropen Themes a Perdition City náleží požehnaný věk a status těch nejcenějších pokladů ze studnice Ulver, ale jako by na novinku uniklo pár motivů, které mi tyhle dvě desky připomenou. Čistě nostalgicky a čistě pateticky. Jinak je ale poloha Drone Activity opravdu jinde. Ale to spojení ATGCLVLSSCAP a Perdition City lze při nahodilé charakteristice novinky klidně využít. Rozhodně je to lákavá reklama.

 


Ačkoliv se v názvu alba objevuje termín drone, po hudební stránce se na desce prakticky neobjevuje. Nebo jen velmi okrajově a spíš jen na začátku. Ten je také nejméně přístupný. S pohledem zapíchnutým směrem k nekonečnému severu, s vizuální podporou husté mlhy a do ní vyvěrající plochy zvuků, tak by šlo označit úvodní skladbu True North. Tu bychom při troše odvahy mohli podpůrným slůvkem drone označit, ale opravdu jen tak na okraj. Všeobjímající tíha poznání a postupného odkrývání tajuplnosti studených koutů severské krajiny, jejích obrysů, skrz noční tmu tak složitě viditelných - i to jsou dojmy vyvolané poslechem velmi pomalu se probouzející skladby, v níž je něco zlověstného a meditativně rušivého.


Zdánlivě těžce a pomalu se rozevírá také druhá věc na albu, víc jak dvacetiminutová Twenty Thousand Leagues Under the Sea. I ona má v povaze být nedostupná a její celková tvář se zdá být zahalena rouškou pozvolného poznávání. Je však daleko více otevřena pulsující elektronice, i když stále decentní a minimálně aktivní. Jako by odpovídala skromnému podmořskému životu v temně modré hlubině, jehož význam můžeme jen sotva pochopit. Charakteristický pro tuhle skladbu je její postupný rozvoj, větší a větší podíl života na úkor uzavření se v jedné rovině a cíleného zakrnění. Postupně máte pocit, že se rozehrává jakási symfonie minimalismu. V hlučíčích vírech chladné vody jsou dokonce slyšet ozvěny industrialu...

 


Také třetí záležitost Blood, Fire, Woods, Diamonds funguje na podobné bázi. Tichá voda břehy nemele, ale v jiném rozpoložení tiše rozšiřuje. Tahle skaldba není možná tak těžká a tajemná, o to více v ní však tiká čas živé elektroniky, která je definitivně probuzena k životu a až drze (se zvukem podobným nepřetržitému tisku v kanceláři) evokuje zásadní pojmy zmíněné v jejím názvu. Ten je sám o sobě hymnický, epický a bůhví co ještě, ale hudebně je tahle skladba přece jenom jinde. Její doménou je hravost a lehce jedovatá harmonie.


Z pohledu epiky a hrdého dobytí nového území je tu poslední věc Exodus. Ta je o poznání majestátnější. Nezapomínejte však, že se celou dobu bavíme jazykem minimalismu. Exodus je také jemná a dalekonosná hledačská vášeň proudící éterem. Jako kdyby Pink Floyd odložili kytary a dělali jen elektroniku. Ovšem jen z jedné své poloviny. Ta druhá je nadále věrna vlčí temnotě a těžkostem spuštěným s prvními stíny dopadajícími za poněkud protáhlejší obličeje. Něco se zase děje, něco není úplně v pořádku...

 


A tak musíme vnímat i tohle album. Děje se toho docela dost, jen je potřeba zaujmout ten správný postoj. Celkově je totiž Drone Activity poměrně dost složitě vstřebatelným kouskem. Je to deska pro ty vytrvalejší a zvyklejší se pohybovat v nekonečných záhybech instrumentální a experimentální elektroniky. Můj dojem je vyčíslen v celkovém hodnocení. Slušné album, ne dechberoucí, ale za jistých okolností plně funkční a bohatě zásobené.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky