|
|
||||||||||

Moje erudice u pojmu Ulver je naprosto tristní. K jejich původní, blackmetalové tvorbě jsem se zatím ani nedostal, pozdější popová alba mi pak přišla nudná až povýšená a vlastně nejsilnější vzpomínky na kluky mám, když tehdá drondili se SunnO))) na bezvadném EPčku Terrestrials, což je nějakých, kýho víra, více než deset let zpátky. Pro účely recenzování by se takovéto žurnalistovo bezkontextuální sjíždění dlouhatánské řeky Ulver až na jejím spodním toku mohlo zdát arogantní. Ovšem u kapely, která se dle mě hudebně nevyvíjí, nýbrž prostě svůj výraz skokově mění nehledě svých držav na polích dříve hraných žánrů, to je možná naopak ideální přístup. Ostatně nemáte na výběr. Už to čtete, jste na konci prvního odstavce a určitě zaháčkovaný, proč jsem tomu dal takové výsledné číslo, jaké jsem tomu dal. Upozorňuji, že v tento moment stále ještě vůbec netuším jak tu desku ohodnotím.
Množství různorodých žánrových odboček i radikálnost hudebních proměn během dlouhých let na scéně nicméně nabízí vidět v Ulver, pod vší tou pózou klidné síly, roztržitého starého mládence, co má každé dva roky novou krizi středního věku, díky které ho vždycky přestane zajímat vše, co dělal doposud, ale s o to větší intenzitou se musí začít věnovat něčemu novému, aby si dokázal, že mu neujíždí vlak. Většinou ale ke každému nově vybranému směru svého života přistupuje stále povrchněji, protože se bojí krátícího času. Tohle srovnání je vůči poslednímu vývoji kapely možná trochu moc zlé, ale to proto, že si potřebuji tu novou desku nejdříve drobet usadit, protože mi přijde, že má nosánek trochu moc nahoru. Třeba už jen tou distribucí písní do světa.
Album vycházelo ven v průběhu jednoho roku po jednotlivých singlech (vyjma instrumentálních Interludes a závěrečného B-Side epilogového tracku Helian (Trakl)). První z nich, Ghost Entry, byl vypuštěn do bandcampových polí ještě na Vánoce 2023. Dalších pět písní se pak postupně uvolňovalo po celé délce roku 2024, tedy tom samém, v jehož srpnu spáchal sebevraždu Tore Ylwizaker, který v kapele stál za klávesami a krabičkami od roku 1998. Ačkoli míra jeho vkladu do poslední desky není nijak nikým přiblížena, je velmi pravděpodobné, že při skládání a nahrávání jejích písní byl aktivním činitelem a tomuto závaží se při poslechu těžce vyhnete. Liminal Animals jsou totiž, i přes zdánlivě vzletnou popovou náladu, poměrně temnou až apokalyptickou deskou.
Přitom ale i při opakovaném poslechu nedokážu zabránit tomu, aby mi při najetí jejích úvodních vteřin, právě při písni Ghost Entry, neposkočilo nadšením srdíčko. Povědomě nostalgické 80s synťáčky si notují s překrásně slyšitelnou basou, přidává se kvákavá kytara a pak, dříve než by jeden čekal, přichází zpěv Kristoffera Rygga, který jakoby navazoval na něco, co před chvílí nestačil doříct. Nemnoho nástrojových linek je od sebe jasně rozeznatelných, ale přesto jsou spolu soudržné a neujíždějí z nekomplikovaného rytmu. V téhle písni se demontuje tělo celého alba, pocity, které chce vyvolat a jasné hranice, ve kterých chce být a za které odmítá vycházet. Na Liminal Animals se Ulver nesnaží vystavět nijak zvlášť výrazné motivy či písňové hitovky, jak by tomu možná ta hra na elektronické osmdesátky napovídala. Místo toho se pokouší hudebně znázornit odlidštěnou melancholii konce. Konce světa, civilizace či éry, kterých se ale již necítíte být součástí. Takže to vlastně něčem sice není tak hrozná situace, ale minimálně jste v ní pořád sami.

Pokud jsem si opakovaně během poslechu desky stěžoval, že při zvoleném žánru by se slušelo přijít alespoň s nějakýma vyloženě zapamatovatelnýma motivama, musím zpětně smeknout, že i přes její koncentrovanou usedlost, jsem druhou píseň, A City in the Skies, nemohl dostat dlouhé dny z hlavy. Postupně ji pak takto nahrazoval povědomý melodický podkres první Interlude, který mi střídavě připomínal znělku seriálu Dobrodružství kriminalistiky (aka Svobodou prvotřídně pokradený Vangelis z Blade Runnera) či dark synthové náladostroje producenta Lorna. Největší problém tohoto tracku je ovšem skutečnost, že ho na desce obkličuje skladatelský balast pod jmény Forgive Us a Locusts. Zatímco první jmenovanou píseň lze ještě obhájit jako vědomou snahu o "nudnou" lounge music, pochopitelně i s táhlým sólem na trubku, druhá je jasným příkladem bezobsažné nádoby na potřebný retro zvuk, která krom něj nemá nic.
V tento moment bohužel začíná i celá deska svažovat do pohodlí sebou definovaných pravidel, která říkají akorát, že když to zní takhle, je to v pořádku, aniž by se přikládal kdovíjak velký význam tomu ty songy sestavit třeba tak, abych si kurva alespoň po osmym poslechu alba byl schopný vzpomenout, jak zní poslední zpívaná píseň The Red Torch. Mdlý dojem ze závěru rozmělněného další instrumentální Interludou a nijak se nevyvíjející jedenáctiminutovkou Helian (Trakl) při dobré vůli trchu vylepší asi nejambicióznější kus nahrávky, Hollywood Babylon. Ten se i textem snaží z toho 80s étosu přebrat jeho potměšilou drzost. Fráze jako "Don't fuck with America, They'll shoot you anyway, You have the right to protect yourself" z povýšených tlamiček norských vlků zní divně mimo, ale minimálně se musí uznat, že ten refrén je perfektně frázovaný a k písni mě baví se vracet.
Prchavá zvěř podle mě měla být kompaktnější album, které si kladlo za ambici obejmout a pohltit svého posluchače do vize období konce světa, který nenastal. A v některých momentech se mu to skutečně daří. Ukazuje se ale, že samotný koncept a zvolená hudební tvář nejsou tak silné, aby posluchače udrželi po celou dobu tam, kde chtějí jenom skrze své charisma. Stále je to ale deska, k jejímž několika písním se budu rád opakovaně vracet. Akorát si naprosto živě dokážu představit, že až jí pustím někde na večírku, tak na začátku z ní budou všichni tak nadšení jako na konci překvapení, že vlastně stále ještě hraje.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Garfield / 29.3.25 11:17odpovědět
Poznámka trochu na okraj - je to snad poprvé, kdy nějaký metalista zhudebnil báseň od Georga Trakla. Tenhle rakouský expresionista, jehož poezie je plná temné melancholie i morbidních motivů, si ale o zhudebnění docela říkal (i když mě prvně napadl spíš doom metal). Metalem k poezii! Doporučuju např. ZJEVENÍ A ZÁNIK v překladu Ludvíka Kundery. Tohle vzájemné ovlivňování zdánlivě nesourodých uměleckých žánrů mě baví, ovšem pokud se to povede.
Garmfrost / 29.3.25 18:49odpovědět
Jak píšeš, pokud se to povede. Miloval jsem všechny různé crossovery. Waltari, Faith No More nebo Mr. Bungle třeba. Mix všeho. Ulver taky mixovali různé s různým. Bylo to magické a nevšední. Dřív...
Garmfrost / 27.3.25 18:59odpovědět
Jakožto fanatický fanda Ulver - garmovec, jsem nucen podotknout, že Liminal Animals je nesmírně slabým počinem. Několikátým za sebou. Kdeže ty loňské sněhy jsou.
Lomikar / 29.3.25 7:41odpovědět
Osobně si dle vývoje jejich tvorby myslím, že Ulver si svoje fanatické fanoušky vybrali jako své největší nepřátele.
Garmfrost / 29.3.25 18:47odpovědět
To je právě ono - vývoj. Ulver byli vysoce progresivní kapelou. Synth pop mám rád, ale třetí stejnou desku proloženou těžkou bídou od Ulver neberu. Nepřítel Ulver určitě nejsem. Starší nahrávky poslouchám pořád dokola. Navíc tato deska je ze zmíněné trojice alb určitě nejslabší. Melodie jsou slabé, až fádní. Nálada jalová. Vynikajícím je už jen Garmův zpěv. Ale pokud se ti to líbí, proč ne. Je to určitě o vkusu.
Jirka D. / 24.3.25 19:51odpovědět
Chvíli jsem to poslouchal, pak jsem přestal a asi mi to nechybí.
Label:House of Mythology
Vydáno:Listopad 2024
Žánr:pop
1. Ghost Entry
2. A City in the Skies
3. Forgive Us
4. Nocturne #1
5. Locusts
6. Hollywood Babylon
7. The Red Light
8. Nocturne #2
9. Helian (Trakl)
Kristoffer Rygg - minimálně vokály
Jørn H. Sværen - kdo ví
Ole Aleksander Halstensgård - minimálně synťáky
+host
Nils Petter Molvær - trumpeta v písni Forgive Us

Ulver
The Assassination of Julius Caesar

Ulver
Perdition City

Ulver
Messe I.X - VI.X

Apocryphos
Against Civilization

Binary Order
The Future Belongs to the Mad

Ketha
2nd Sight

Tenhi
Valkama

Vintersorg
Naturbål

Predatory Void
Seven Keys To The Discomfort Of Being

Oublieth
À L'Ombre Du Royaume En Cendres

Nivatakavachas
Ascraedunum
Mezinárodní mysteriozní death metalové těleso Abschwörzunge se upsalo agilnímu labelu Agonia Records. Kapela pracuje na následovníku dobře přijatého E...
3.12.202512. prosince v pátek se odehraje koncert moravských kapel Risposta a Märnø, a to ve vodňanském klubu Rock Bar Pohoda. Místní support zajistí deathmet...
3.12.2025Jihomoravští tmáři Heiden slibují nejtemnější kapitolu své tvorby. Vrstevnatou, tmavou hmotu, jako popel ze spálených domů, který vsákly karpatské hor...
1.12.2025Brněnská cyber-punková kapela Plague Called Humanity po dlouhých šesti letech přichází s novou muzikou, a to singlem Obey. V podobě videoklipu můžete ...
28.11.2025Domácí elektro-metalová kapela Mean Messiah zveřejnila nový singl Death Is On My Side, ke kterému pod režijním vedením Pavla Monroe Kohouta vznikl i v...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.