Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulver - Lyckantropen Themes

UlverLyckantropen Themes

Sorgh26.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ulver na této desce potvrzují, že na poli elektronické hudby jsou stejně zlatou a vzácnou ikonou jako na kolbišti metalovém. Ulver já všechno baštím a kdyby hráli na cimbál tak zakoupím kroj.

Život je o zdolávání překážek. Je třeba si dávat cíle, přijímat výzvy a udělat vše pro co nejlepší výsledek. S tímto vědomím jsem si stanovil za úkol zapracovat na článku o další desce z bohaté diskografie mágů a podivínů Ulver. Po předloňském pokusu probrat se starší deskou Perdition City z roku 2000 jsem se zařekl, že do těchto vod již nezabřednu, ale nejde jinak, tato kapela si zaslouží kompletní rozbor a zatím je zde možno dohledat pouhé dvě studie. Hříšně málo! Navíc, každé album jiné vody jsou, proto doufám, že nyní mi rozborka - sborka alba z roku 2002 nazvaného tajemně Lyckantropen Themes půjde hezky od ruky. Jak se ale mýlím! Vidím to již teď během psaní. Tohle není recenze, nemůže býti, lze jen naznačit něco někam někde, protože s těmito zážitky nemám hlubší zkušenost. Berte prosím SLOVA s rezervou, nejsem hoden…

 

Lyckantropen Themes bylo pojato coby soundtrack k jistém filmu Steve Ericcsona. Ten jsem neviděl, ani nyní mě příliš nezajímá, taktéž hudba tohoto zaměření mě dlouho zůstávala zapovězena coby kovanému metalistovi. Ale stáří otevírá horizonty a při troše dobré vůle bourá předsudky. Netrvalo dlouho a album mě zcela pohltilo.

 

„Témata“ jsou jako plynoucí řeka, spíše pomalá ve svých meandrech než bouřlivá v direktivní přímce dané skalnatým podložím. Klavírní a elektronické vlnění na krátkých vlnách, ťuky a škrábání jako prosby nepřijatých signálů, kdy radista amatér není schopen naladit signál, to je prostředí soustředěného poslechu. Melancholická atmosféra je plná očekávání, ve své nervozitě je krásná a snad svým působením neublíží. Myslím si, že hodně záleží na letoře posluchače, na momentálním stavu jeho psýchy. Tato meditace, myslím, může dojmout k slzám úlevy a spasení, ale také si umím představit pohled bezduchých očí kontrolující uzel na špagátu přehozeném přes černý trám na půdě činžáku.

 

V jednom bytě nirvána, o pár pater výš dohasíná život a „themes“ postupně plynou, nenásilně se jeden promíchává v následující tak jako přítok mísí svoje vody při spojení s hlavním tokem.

Lykantropské pláče pravděpodobně nevyprávějí o ničem jiném než o lykantropech, jak jinak, o podivných mužích a ženách –měničích, obdařených v čase proměny nadlidskými schopnostmi, přesto nešťastných. Je to možná nečekané, ale skladby obsažené na této kolekci nejsou zoufalým či nenávistným výkřikem nad krutým osudem, album bylo pojato spíše jako výpověď tvora smířeného, leč smutného, toužícího po pochopení, ne po vrženém kameni. V člověku během poslechu klokotá spíše lítost než strach vyjít po setmění za humna. Rád by pomohl, sejmul kletbu, zapsal tvora do knihy ohrožených druhů. Přesto a možná právě proto je třeba býti na pozoru a nenechat se zvyklat v ostražitosti. Jak hudba zasněně kolébá, člověk by mohl ve své nepozornosti otevřít francouzské okno a vejít do setmělé zahrady jen tak v negližé. Osudová chyba je tu a nelze vzít zpátky. Takže pozor na city.

 

Celá záležitost je tak niterná, pocitová, že najít vhodná slova je přinejmenším zapeklité.Tuhle recenzi je třeba brát jako pozvánku na autoanalýzu vlastních smyslů, u níž si lze pročesat srst na obličeji, než popis klasického hudebního alba. Jednotlivé skladby lze stěží odlišit, jedna plynule přechází v druhou a posluchač se po chvíli ztrácí v čase.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky