Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulver - Perdition City

UlverPerdition City

Sorgh31.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: To jsem si na sebe upletl bič. Recenze na Ulver, copak jsem blázen? To nedopadne dobře...

Auu, do prdele..., letím, je to zlomek času a už dopadám na zem. Vůně hlíny a vlhké trávy mě probírá z letargie. Jsem v tmavém parku, ještě dozníváje slyšet dozvuk teleportačního víru a náhle klid, jen tichý saxofon doprovází nesmělé myšlenky. Snaha pochopit, co se vlastně stalo, je zpočátku marná. Samota, tma a chlad kolem mě je natolik realistický, že to musí být pravda. Ale co?! Začínám jednat, chodit v kruhu, šeptat... Končí první skladba a přichází prozření, už chápu, jsem na počátku cesty zpytování vlastní duše. Tragické. Město je daleko a cesta bude dlouhá. Závěr prvního zamyšlení hodnotím jako jednu z nejpovedenějších partů desky.

 

Vydám se na cestu zšeřelým sadem, je čas přemýšlet a připomenout staré křivdy. Slza, která stéká po tváři, rozesvítí křižovatky vrásek pod očima a náhodný kolemjdoucí by se možná na okamžik s podivem zastavil. Kolem je hluché ticho, a tak je slyšet hluk velkoměsta přede mnou. Zrychlím a poslouchám bědující vnitřní hlas. Sváří se ve mně hanba, zlost a lítost. Jednou mám navrch já, podruhé „já“.

 

Skladby zvolna plynou, jedna za druhou...

 

Sporá světla periferie už jsou na dosah a já vcházím mezi první domy. Špína, blikající lampy a neóny levných bordelů mi tvoří kulisu privátního očistce. Dusající hudba kdesi z oken nade mnou prozrazuje bdící nájemníky, vůně špeka šeptá o cizím štěstí. Pár kroků za ochcaný roh a je opět ticho. Začíná pršet a můj baloňák, na kterém si stavím kariéru "sobecký narcis", se mi se vzrůstajícím větrem začíná lepit na tělo. Slota jako blázen, ale já už chci být opět doma, smířen a v objetí své opomíjené ženy. Odpuštění mě ale bude ještě něco stát, slyším vnitřní „já“. Přidávám do kroku a zbrkle zahnu do špatné uličky.

 

V nastalém tichu slyším nebezpečí, hrozící osamělým chodcům v oblastech jako tato. Do stínů není vidět, proto zrychluji do záře pokroucené lampy. Takhle nějak mohlo vypadat město, kde mafie den co den válčila s baštou spravedlnosti. Není zatěžko představit si vrahy směřující ke své oběti, pištící kola amerických bouráků a střelbu do výkladních skříní nabízejících saténové trenky. Procházím kolem levného bordelu, když tu se otevřou dveře a ven se vylije osvobozené světlo doprovázené pachem zatuchlých těl a zvukem saxofonu. Kabaret je právě v nejlepším, to jen vyhazují dotěrného hosta. Přidám do kroku, protože v dáli už vidím jasně osvětlenou hlavní třídu. Jasní se mi i v hlavě, dosud skloněnou ji pozvedám a hledám řešení. Musí tu být, vina už se nejeví tak fatální.

 

Deska dohrává...

 

Nechuť zde popisovat jednotlivé písně zvlášť mě vedla k vydechnutí této malé fikce, kde hlavní roli hraje zoufalec a jedno anonymní americké město se všemi klišé, které nám Hollywood nabízí. Řeka s odlesky světel velkoměsta, opodál osvětlený most se spěchajícími auty. Špinavé uličky na předměstí s přetékajícími popelnicemi, zadní vchody restaurací a pach zločinu. Pokořen složitostí alba, o kterém nemohu napsat nic fundovaného, hledám aliby - nešťourejme se v triviálním, zbytečnosti nechme plavat. Upřímno ve mně doznává, můj mozek na to nestačí, jen se pohodlně povaluje v přílivu nevšední hudby. Deska jasně vzkazuje, že nebude zadarmo. Nepromine hlavám dutým, chorobně napadeným a hloupě uzavřeným.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

-krusty- / 2.11.12 8:36

Já na to čekal v Redblacku asi čtvrt roku a.........nic. Tak snad někdy...jednou..... Mimochodem, ani DISCOGS není bezchybný, už jsem asi dvakrát narazil na formát, který oni vůbec neuvádějí.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky