Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Ulvtharm  - 7 Uthras

Ulvtharm 7 Uthras

Victimer29.8.2024
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Druhé album projektu Ulvtharm jako sonická a rituální masáž otevírající brány nových světů.

Švédský elektro surovec Jouni Heikki Ollila alias Ulvtharm je člověk, který se podílel na vzniku zásadních formací jako Pouppée Fabrikk nebo Mz.412. Zejména k první jmenované chovám velké sympatie. Zrovna když v roce 2018 komponoval v Malajsii pro Mz.412, vznikl mu pod rukama materiál, který se do tohoto ruchového projektu příliš nehodil. Proto se rozhodl založit projekt nový, sólový. Prostě Ulvtharm. Na těchto peripetiích osudu se zrodily základy alba Wrēkō (2022). Rituálně industrializovaného kolosu, směsi šamanství a všeobjímající průmyslové tmy. A chytlo se to, minimálně v hlavě autora dozrála představa vydat se na pokračování.

 


A po roce a půl ho tu máme - 7 Uthras. Silově elektronickou destrukci běžného světa, těžký proces spuštěný na pozadí apokalyptického prostředí. Lomozící ritualizaci. Čisté zlo asi ne, ale rozhodně materiál, který silně sevře a bez slitování pouští do hlavy zvukové vize jiné reality. Takové, která byla postavena na troskách tohoto světa a která nás vyzývá podstoupit nové možnosti a nová očekávání. Spojení s novým prostorem. Album na mystickou atmosféru, pronikavou a sonicky nepříjemnou. Přitom nejde o nic neuchopitelného a minimálně těm, kteří se v podobných zvukových koridorech pohybují, nabídne přijatelné a snadno vstřebatelné postupy. Tento pochod v sobě odráží tu těžkou bezútěšnost naprosto beze zbytků. Okázale, sebejistě, masívně. Na složitější rozbor a krocení detailů to není.


Tohle album je drsný průmyslový válec, který v sobě kulminuje zvukovou rozlehlost, kus magie a i šepot hlavního strojníka vnáší tlaky do hlavy. Ta vize nové krajiny vzniklé na té zdevastované není nic nového, je třeba se zahloubat do hudby. Já se k podobně okázalým ruchovým plochám otáčím poměrně rád, ale chci si zachovat odstup. To abych se nenechal jen snadno pohltit, aby mi někde zadem neunikla podstata. Není nic horšího, než když z původně svůdného procesu zbude jen sonická kocovina řinčících řetězů. S Ulvtharm je to někde na půl této pocitové cesty. Nepropadám tomu, ale respektuji to.


Pohlcení je rychlé, atmosféra nakažlivá. Tento projekt umí ohýbat smysly jedna báseň. Není to nic neproniknutelného, tahle konstrukce má jasné zadání. Je to právě o tom pohlcení a vnucení se do mysli. Síla, industriální tlukot a celkově intenzivnější záležitost, než byl debut Wrēkō. Tempa se mění, nicota neustává. Nejvíce se vymyká poslední skladba The Beginning And The End, celkově hodně atmosférický, až obřadní opus. Taková závěrečná hymna té nicoty, ve které něco začíná a něco končí. Album je samo o sobě hřmotné a těžkotonážní, ale nechybí mu ani rozjímavost. Aspoň trochu. Blvck Daath je industrializovaný dark ambient, ve kterém se ale stejně probouzí nová chuť se nadmout a sevřít. A pomáhá tomu i v temných slujích upředený chór mrtvých.

 


Pokud máte chuť na velkou koncentraci temnoty a zlých fantazií v okovech industriální hudby, 7 Uthras může být vhodným kandidátem na vaše příští poslechy. Je to mohutná hradba zvuků, průmyslová symfonie zániku a zrodu nových výzev. Brána do nových světů. Mně trochu vadí ta prvoplánová silovost na úkor hloubky, protože se příliš hluboko nedostávám, ale jinak je tento projekt ve správných rukou, ze kterých nikdy nevyjde nic pofidérního, nebo nedotaženého. Takže trochu předvídatelnosti ano, samotné provedení ovšem velmi zanícené.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky