Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nové jméno a nová deska. Jde o moje první setkání s Unaffected Evolution, ačkoliv fungují už devět let, ale aktuální album „Stumps“ je nejen nové, ale i první, takže leccos lze snadno pochopit. Přiznám se, že hned takhle zkraje roku nemám příliš sil zkoumat, co všechno se během těch devíti let odehrálo a jestli se náhodou nejedná o klasický český příběh s personálními výměnami natolik složitými, že z původní sestavy zbyla už jen zkušebna. Studium historie nechávám na každém z vás. Pro mě je teď důležitá přítomnost, devět skladeb a jejich pětatřicet minut - námětů k úvahám je na téhle desce totiž dost.

Pro ty z vás, kteří jsou podobně věci neznalí jako já, bych měl začít žánrovou ruletou, ale už tady narazíme na první problém. Unaffected Evolution nehrají jednoduše a už vůbec ne žánrově jednoznačně. Prog metal? Metalcore? Emíčko? Nu metal? Melodika? Rap metal? Na desce je všechno a možná ještě o něco víc, až se jednomu nechce věřit, jak se to do těch pětatřiceti minut vešlo. A vešlo, světe div se.

Základ jejich tvorby bych zasadil do metalcorového kontextu, s typickou stavbou kytarových riffů, s potrhanou a nejednoznačnou rytmikou a nějakou tou strunou navíc. Podobný přístup se občas zvrhne v trochu nesourodý chaos (Erasure), ale většinou slouží jako živná půda pro roubování melodičtějších pasáží, které můžeme nasměrovat kamsi do emo-coru, možná k melodickému metalu moderního střihu, ale určitě ne - jak se řadě žánrových kapel často stává - k ubrečeným limonádám pro citově labilní mládež. Právě v této míře „dobrého vkusu“ se ani nechce věřit, že tahle kapela teprve debutuje.

Všechno zmíněné by ale mohlo být zcela všední a velmi snadno zaměnitelné s hromadou podobné produkce, nebýt tří vrcholně potěšitelných skutečností, které spolu do značné míry souvisejí. Jde především o studiovou / aranžérskou práci, respektující nároky na současnou tvrdě-kytarovou produkci, výborně nahallované vokální pasáže a zmáknuté klávesové / synťákové stopy. Tenhle trojlístek ve spojitosti s metalovým extrémem uniká kamsi za rámec české scény a jedná se o podobné překvapení, jaké se podařilo před dvěma lety The Vacant Eyes s deskou „Spheres“; i když jiným způsobem. Především pak pěvecké linky jsou provedené natolik přesvědčivě (včetně angličtiny), vrstevnatě a propracovaně, že se až jeden ptá, jestli mezi výstupem ze studia a živou prezentací nebude ležet propast. V mnoha ohledech mě pak právě u zpěvů napadá srovnání s Crazy Town (PreVoid nebo Nova), ale na rozdíl od amerických idolů Unaffected Evolution nesklouzávají k patosu a zachovávají si zdravou míru tvrdosti.

Právě ona výrazová a skladatelská jistota mě v kontextu debutní desky překvapuje, při vědomí domácí kapely dvojnásob. Album „Stumps“ na celé své hrací ploše působí velmi přesvědčivě, dravě, s vyváženým poměrem tvrdých, melodických a výjimečně i disharmonických pasáží, přiměřenou žánrovou otevřeností a výbornou elektronickou složkou.

Negativa? Slyším dvě, obě spolu souvisejí a jsou bohužel naprosto zásadní. Tím prvním je vzácně nepovedený zvuk bicích (hlavně bubnů a především virblu, který zní jak plastikový kanystr) a jejich nesmyslné vytažení v mixu. Tím druhým post-produkce a především mastering, jehož autor (Jaroslav Lukač) nahrávku rozsekal natolik zásadně, že ji učinil prakticky neposlouchatelnou. A to na jakémkoliv reprodukčním zařízení, kapesním přehrávátkem počínaje a domácím hi-fi systémem konče. Už jsem slyšel hodně, dokonce i dynamicky fakt hrozných věcí, ale tohle je extrém, který lze bez přehánění označit za zločin proti hudbě a mistra Lukače odeslat na seznam nebezpečných osob. Studio Negativ Tunes bych bez pardonu odpojil od elektřiny.