Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nadšení, které jsem získal z minulé nahrávky Wows, trvá. Pravdou však je, že od té doby (rok 2016) jsem o kapele prakticky neslyšel nic. Teprve letos jen tak mimochodem vyšlo další řadové album s názvem Ver Sacrum. Pojmenování alba celkem zajímavé. Internetová encyklopedie o termínu hovoří takto: latinský název pro velmi starý zvyk kolektivního očišťování případně nucené migrace, kterým se patrně řešily obtížné situace a přebytky populace. Pěkně barvité souvětí, které rozehrává nejednu představu o odsunu a očišťování. Wows na to jdou zkrátka skrze filosofii.

U minulého díla Aion jsem jmenoval hned několik inspiračních vlivů a zároveň na ně ukázal i v případě tvorby samotné. Dnes tomu není jinak, jen se mi hudba zdá víc chmurnější. O dost víc záludnější a svým způsobem odtažitá. Není to vztekem, není to ani jiným zlým charakterem, jen je to prostě takové záhadné. Těžko se mi hledá přirovnání k jiné kapele, protože takové vyznění shledávám dosti originálním. Sice vám bandcamp někde dole pod čarou nasype nějaké možné nahrávky, které by se vám mohly líbit, když máte rádi Wows, ale neprocházel jsem je. A přiznám se, že ta jména ani neznám. Vyloženě svérázná kapela s vlastní tváří.

Líbí se mi, že oproti minulosti se kapele podařilo trochu víc uhnízdnit v internetových sítích. Takže tu je profil v metalovém archivu, discogs, a bandcamp vystřídal dřívější soundcloud. Ruku v ruce s tímto aktem jde i samotná grafická stylizace. Jednak se povedlo nové logo, které krásně ctí nepsanou zásadu, že hezká loga jsou souměrná (a bez pochyby toto lze vyvrátit hned několika příklady, ale o tom třeba někdy jindy). A jednak se mi vážně líbí použitá malba na obal nahrávky. O tu se opět postaral Paolo Girardi, který tvořil artwork i minulého díla. Tohle umělecké provázání je mi vážně sympatické. Jednak si tím kapela zajistí unikátní vzhled a jednak se člověk poohlédne i po autorovi onoho obrázku a třeba namátkou zkusí některé album, pro které rovněž tvořil. V takových případech dost často dochází k prolnutí obou světů a když při poslechu hledíte do té hlubiny barev, zjistíte, že to společně vážně funguje.

Ačkoliv se kapela příliš neodvrátila od minule nastaveného hudebního směru, tak přeci jen lze vyhledat několik odlišností. Jasně, album je o čtvrt hodiny kratší a má o tři skladby méně. To je ta faktická rovina. Ale ta pocitová jde po jiných dojmech. Jsou to zvláštní chvíle, ve kterých hledáte prostory ve fantazii. Hledáte souvislost mezi názvem alba, jeho obalem a celé té tíživé nálady, která na vás padá. Také si uvědomíte současné dění lidské společnosti a tím nemyslím jen půl roku staré události, ale globální vnímání nového tisíciletí. Zvláštní a poněkud svíravé pocity… Ale nevěšme hned hlavu, na to špatné a odlišné od vlastních názorů se ukazuje příliš snadno.

Wows nabízejí velmi zajímavý úhel zádumčivé hudby, kterou pokud chcete zkrotit nějakou hudební škatulkou, tak to není tak jednoduché ani přesné. Proto je v jejich případě používáno hned několik roztodivných pojmů, které vzbuzují ostražitost. Nicméně jejich muzika je vskutku kvalitní a podmanivá. Líbí se mi jejich gradace atmosféry i udržování nálady v určitém tempu. Pánové umí být dosti pestří na to, aby ty rozsáhlé kompozice napumpovaly silnou energií, která funguje. Nelze říct, že by mě to nudilo. Jsem prapodivně uhranutý a způsob, kterým mě kapela napíná, je mi svým způsobem příjemný. Jenže pak si člověk uvědomí, že vlastně očekává příchod armageddonu… Takový pocit ve mně zůstal, když poslední song doznal konce.