Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Cílem nového hudebního tělesa Underwater Sleep Orchestra je předat světu hudbu slyšenou ve snech. Uznejte, že na takový úkol je třeba mít slušnej oddíl čili práce jako stvořená pro duo Pär Boström (Cities Last Broadcast a Kammarheit) a Bruce Moallem (God Body Disconnect). V záplavě jejich tvůrčí erupce, nazvané The Night And Other Sunken Dreams, duševní vzpruhu rozhodně nehledejte.

Premisa alba v podobě původu hudby a důvěryhodnosti autorů je sama o sobě celkem slušné vnadidlo a aby toho vzrušení nebylo málo, pánové tvrdí, že se jedná o zhudebnění dvou různých snů, které se oběma zdály během jediné noci. Jedna poloha alba tak má blíže k noční můře tajemnem zastřených světů, druhá pak představuje nostalgickou pouť plnou reálných a nereálných věcí. Oba tyto póly jsou pečlivě vyjádřeny skrze mix syntezátorů, pedálů, zvukových experimentů a terénních nahrávek. Zajímavostí desky je pořízení záznamu na VHS pásek v režii Bruce Moallema. O mastering hotového díla se zcela nepřekvapivě a zkušeně postaral Simon Heath z Atrium Carceri.

Na první pohled jsou všechny parametry v pořádku. Obsazením počínaje, přes vizuál až po produkci. Situaci bohužel mění první poslech a s ním i důležitý faktor, který desku definuje a tím je její délka, dosahující monumentální jedné hodiny a osmnácti minut. Ještě o chlup důležitější, jak jistě uznáte, je samotný hudební obsah a s tím jsem trochu na vážkách. Takřka nekonečné možnosti elektronické hudby se na debutu projevují bohužel jen v omezené míře. Svazující koncept minimalistického tvůrčího přístupu funguje bezvadně, pokud máte v rukávu eso nebo dvě, avšak tady je nosných prvků pomálu a za půl hodiny snadno rozkryjete prostý fakt, že o moc víc už se neuděje.

Hudba je mocná čarodějka a dokáže uspokojit všechny chutě, nicméně poslech takto monotématické nahrávky by docela určitě měl být doprovázen výrazným zaujetím pro věc nebo disciplínou a otrlostí, pokud selže první předpoklad. Osobně se pohybuji někde mezi a jako jediné možné východisko, co by snad pomohlo vstřícnějšímu přijetí nahrávky, vidím poslech na etapy, protože na krácení a zahuštění kompozice už je pozdě. Monstrózní stopáž působí jako jeden veliký, do nekonečna protáhlý soumrak s převažujícím potenciálem nudit.