Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unfyros - Alpha Hunt

UnfyrosAlpha Hunt

Victimer28.10.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Nový projekt Unfyros a jeho debutové album pomalého, minimalistického blacku. To vše z dílny Aural Hypnox.

Za poměrně krátce existujícím blackmetalovým projektem Unfyros stojí Anti Ittna Haapapuro, jinak zakladatel podzemního labelu Aural Hypnox. Firmičky, která je víceméně zaměřena na rituálně dark ambientní věci. A především na další projekty, ve kterých Anti působí. Namátkou mí oblíbení Arktau Eos a Aeoga, ale i některé další jako třeba Aural Holograms, I.corax nebo Halo Manash. Tahle temně podivná společnost má nyní venku nového bratříčka, jímž je debutové album Unfyros. Ještě před ním bylo vydáno EP Into Sibylline Woods, které obsahuje dvě skladby The Dagger Within a In Dawn Claws, a ty jsou také součástí debutu. Ten jako by pak naplno zkompletoval aktuální odkaz Unfyros.


Album má celkově šest skladeb a kapela se na něm prezentuje pomalým syrovým black metalem. Velmi pomalým a minimalisticky vedeným. S důrazem na temnou těžkopádnost a prakticky nulové vybočení z dané lajny. A odkud také není daleko k předčasným závěrům, že se nic moc neděje. Jestli tomu tak skutečně je, se pokusím rozvést níže. Unfyros se po celou dobu Alpha Hunt drží svého kopyta, kromě riffů a úsečných melodií se nikam nevydávájí, natož aby přidali na tempu. To je prakticky doomové. Sama kapela svůj styl označuje jako heavy black, ale je pak otázkou, jak si každý takové označení představuje. Tím hutným a líným spodkem se nabízí jistá podobnost se spolky jako Khold, Tulus nebo Loits. Ale tihle všichni jsou přece jen živější, odvázanější. V Unfyros to tolik nehoupe na vlnách rollujícího podpalubí. Alpha Hunt je primárně monotónní a vážně pomalé album. Metalový minimalismus o šesti chodech, stoické drhnutí strun v hutném prostředí. A také temném, jinak bych to v této společnosti ani nečekal.

 


To hledání v malém množství obratů a lehkých změn má také svoje kouzlo, v posledních dnech jsem třeba docela dost propadl nevšednímu umění Aeviterne. Sice je to trochu z jiného soudku, ale podstata je stejná. Chtít se v tom detailně brodit. Unfyros jsou poslové soumraku a prvotní síly - kvintesence. Album je rozděleno na dvě části. První je pojmenována The Invocations of the Secret Voice and Deathly Glyphs a patří do ní první tři skladby. Ta druhá The Knowledge of the Aphotic Pyres and Flaming Wisdom pak objímá druhou část alba. Každá z těchto částí má své téma a posiluje magický odkaz alba, ale abych se pokoušel ho nějak napevno pochopit, to je nad mé síly. Omezím se na to, že Unfyros mají nejspíš nějaké vyšší poslání zahloubané v nižších patrech obecného zájmu.


Pokud jde o doprovodné prvky, jen opravdu omezeně zazní zvuky hlubin, jak se na Antiho sluší a patří. Jinak jde o to, aby kontinuita a tuze úsporná stavba písní zůstala nenarušena. Jako například v první skladbě The Dagger Within, kterou uvede jeskynně ambientní řinčení a lehké dozvuky stejného ražení jsou slyšet i na závěr, aby se jen lehce dokrmil primární pud pomalých riffů. V tom je příklad první věci ukázkový. Pod tvrdou slupkou se ukrývá špetka atmosférického koření, která při pozorném poslechu umí vylézt na povrch. Klávesy jsou na desce také velmi minimalistické. V In Dawn Claws se kapela stáhne do kratší stopáže a přitom se zdá, že o to více se umí proměnit a pohýbat zarudlým svalstvem vlastních paží i těžkou tmou spuštěnou okolo. Vše je ale vedeno ve starém módu, nic svěžího ani moderního se nekoná. Také Antiho hrdlo si umí říct svoje, pro takový typ materiálu je ideální. Je rázné a srozumitelné a má v sobě kus oplzlé rouhavosti. Je tak akorát.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/unfyros%20band.jpg


Další skladby alba rozvádí děj původního dvouskladbového EP. Zajeté pořádky se samozřejmě nemění. Přece jenom ale naroste dojem většího drajvu a živějšího projevu. V části A Numinous Meeting jsou ke slyšení asi nejvyšší otáčky, jakých je kapela schopna a trochu se divočí. Celý song je ale spíš o střídání nálad. Včely Unfyros jsou možná staré a unavené, jejich roj je slyšet o poznání méně zuřivě, ale žihadla v sobě nesou zvláštní bolest. Enter the Monolith je čistě tlačící záležitost věrná svému názvu. Střední valivé tempo a na poměry kapely až útočné manévry vedené ostrými riffy. Pak ale jako by náboj desky trochu opadl, protože v The Cosmogyral Flame Unfyros jen opakují zadání a tvarují svou temnotu pořád stejně. Závěr desky je táhle výpravný s trochou klávesové magie po stranách. Matka propast Onyxian vypráví svůj ponurý příběh skrze hříšné hrdlo vrchního zaklínače Antiho. Opět jen velmi opatrně se rozvíjí a přidává na intenzitě, a na samý konec se Unfyros ponoří za svou matkou tam dolů, do slují.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky