Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unfyros - Star Blood

UnfyrosStar Blood

Victimer23.2.2026
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Zaparkuj auto v Oulu. Je to krvavé místo s mizerným výhledem na hvězdy. Je asi mlha, nebo co...

Chtěl bych bydlet v Oulu a chodit místním polesím a přitom vidět na moře. Nosit sebou pár nezbytností vzorně seřazených v torně v tomto pořadí: nůž, druhý nůž, láhev vodky, louč, třetí nůž. Po nalezení vhodného místa pro lehce narušeného samotáře, který ve volných chvílích volí radikální ústup od civilního dění, bych započal seanci. Hudba Unfyros na mě působí jako směs chladivých melodií, toporného odcizení a riffujícího pochlastávání za soumraku. Magie ano, ale poměrně jednoduchá a zcela určitě vstřebatelná.


O Unfyros už jsme si povídali v rámci jejich prvního alba Alpha Hunt. Bylo to milé setkání, ale u toho bych zůstal. Zadání je dané, klopýtavý black s hutným spodkem, ve kterém se ozývají melodie. Většinou klávesové, strohé, zbytečně nenakynuté. K tomu přičtěme rituální prostředí, které ale nebolí navštívit. Je to spíš taková seance pod provizorní stříškou tarpu, z jedné strany větraná a netřeba se pouštět do složitých procedur. Ráno rychlá polívka na vyproštění a čau zpátky do města.


Unfyros hrají black, heavy black, groovy dark black, to bych asi nechal na každém z nás, souhlasit se dá se vším. Minimální rychlost, minimální proměny, pohyb na úzkém prostoru. Tohle ale můžu, vyzobávat z mála, vařit kaši, pořádně ji zahustit a servírovat na starý žilkovaný talíř od babičky. Sousta z něj jsou vždycky jiná, i když ta břečka vypadá furt stejně oprýskaně jako babiččin obličej.

 

 

Pojďme k faktickým změnám. Kvintesence Unfyros se od prvního alba rozrostla o regulérního basáka, jehož jméno nevyslovím, protože mám problémy s vodkou, která se mi z nevysvětlitelných důvodů přesunula v torně na první místo. Dále je album Star Blood prvním zakotvením pod labelem Avantgarde Music, který stále občas navštěvuji. Aural Hypnox jsem měl ale mnohem radši, protože tam bylo podivné ambientní mystiky na rozdávání. Unfyros jsou ale celkově jinde. Je to temné, je to chladné, ale taky stereotypní a jen pro takové, kterým se líbí vrtat v monotónním rachocení o pár riffech.


To není problém, jako spíš, že na mě Star Blood tentokrát moc nepůsobí. Zkouším to častěji, střídám období, týdny, nálady, ale nedostavuje se nic zásadního. U Alpha Hunt jsem si cenil sázky na temnou jistotu evokující mé oblíbené soubory (Loits, Khold) s namočením v mém oblíbeném teritoriu (Aural Hypnox). Nějak se mi to lépe dávalo dohromady. U nového alba trochu moc přemýšlím, jak ho vlastně vzít. Ano, je to pořád jasná definice pomalého blacku. Ale s mírně jinými pocity. S drobně pozměněným soundem a tím, jak se na tom málu zapracovalo a zkvalitnilo jeho finální tvář. Trochu se to ve mně pere ve smyslu, že se Unfyros snaží znít atraktivněji a daří se to jenom málo. Minimálně atraktivněji.

 


Ten minimalismus. Jednou mě přivede až na kraj propasti nebo do Oulu. Unfyros dělají ohýnek, ne oheň. Jejich nová flákota je více nasměrována do výhledů na noční oblohu, kde se to hemží nekonečnem, ale nekonečno v případě této kapely určitě nehledejte. V Oulu je mlha a vidět trochu dál je jenom když foukne vítr. Tak je to i s materiálem Star Blood samotným. Baví mě vyzobávat z mála a pořád jsem směrem k těmto seveřanům sympatik, ale v takto zaměřených projektech chci cítit ten zásadový pach upocené chuti to mršit. Tady se to mrší i háže do éteru, a já tápu. Tahle vodka je řízlá, vole.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky