Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unholy - From the Shadows

UnholyFrom the Shadows

Bodin6.1.2012
Zdroj: CD (LRC 003)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Unholy se na začátku 90 let objevili na scéně jako zvláštní zjevení, jejich styl je plný bizárních složitostí, jejich produkce je neuvěřitelně poskládaná a složení skladeb velmi odlišné.

Unholy pocházejí z nejtemnějších lesů Finska, kapela nepřekonatelné atmosféry emocí, krásy a smutku, která vždy šla svou originální a jedinečnou cestou. From the Shadows (Ze stínů) je nejen název jejich debutového alba, ale i prostředí, ze kterého toto podivinské uskupení čerpá svou jedinečnou temnou atmosféru.

From the Shadows je nejen mistrovské dílo, ale i deska, která ovlivnila řadu fanoušků a dalších následovníků na hudebním poli hrající doom/death či funeral doom. Zvukově je tento debut na opravdu syrové, podzemní, undergroundové úrovni. Produkce je o mnoho lepší než na předchozím EP Trip to Depressive Autumn a Unholy si do budoucna opravdu nechávají záležet, aby zvukově své nahrávky posunuli dál a zněli originálně jako nikdo jiný. V roce 1993 kdy deska vyšla, opravdu nebyl nikdo podobně hrající tento styl doom/death metalu.

 



Následujme tedy společně malou cestu do vnitra této desky. Začal bych zpěvem, který má na svědomí jistý Pasi Äijö, jinak taky baskytarista. Jeho hlasový projev je naprosto zkroucený, hrubý s bolestnými výkřiky. Ten potrápí dokonale duši posluchače a vyvolá ve vašem těle pocit beznaděje. Opravdu nemocný hlas. Kytary  mají na svědomí pánové Jarkko Toivonen a Ismo Toivonen (ten má na svědomí i klávesy). Ty znějí těžce, jsou krásně podladěné a nikam nespěchají. Pomalé zaprášené riffy se táhnou v každé skladbě a jsou opravdu procítěné. Časem se změní do nekopromisních stresujících sól, kterých není zrovna na desce málo. Rytmické kytarové sekce by mohly být do jisté míry určitě živější a silnější, ale posluchačské publikum si je i tak dokonale vychutná každým okamžikem. Opakující se kytarové akordy dodávají obskurní krásu v atmosféře skladeb. Bici Jana Kuhanena znějí silně a impozantně a vytvářejí silné zvukové stěny společně s basovou linkou. Rád bych vyzdvihl klávesové pasáže o kterých musím říct, že jsou naprosto nádherné. Znějí ponuře, nijak nevyčnívají a v každé skladbě se objeví v pravou chvíli, aby evokovaly temné cítění kapely. Unholy přesně vědí jak dodat těmito klávesovými party velkou atmosféru. Na závěr bych ještě zmínil hostující ženský zpěv jisté Tanjy Wehsely. Její hlas, zpěv a řev se naplno objeví ve skladbě Gray Blow a při jejím projevu může posluchači naskočit husí kůže. Vyzdvihnovat nebo popisovat jednotlivé skladby nebudu, jelikož si myslím, že From the Shadows je celkově vyváženým albem.

Příznivci Esoteric, Disembowelment, Thergothon, Skepticism by si tyto finské podivíny neměli v žádném případě nechat ujít.

Naprostá povinnost pro všechny nejen zasmušilé duše, které milují doom/death té nejvyšší kvality. Vzdávám hold těmto velikánům, kteří mi kdysi dávno otevřeli bránu k dalším hudebním obzorům.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky