Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Unto Others - Strength

Unto OthersStrength

Victimer20.10.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Gotický úbor a síla metalu kapele sluší a je jedno, že se musela přejmenovat. Strength je síla a intenzita temně metalového písničkaření splněná do puntíku.

Mana, povedený debut portlandských temnotářů Idle Hands, mi dodnes hraje v uších a je to rozhodně jedna z nejzajímavějších gothic metalových nahrávek za poslední roky. Energií, naturelem, vším. Přímočará a chytlavá směs temného rocku a heavy metalu do nepohody a na první dobrou, oba protipóly v naprosté symbióze. Tenkrát před dvěma lety rozhodně velký příslib do budoucna. Následovníka první řadovky jsme se dočkali právě v těchto dnech, ale zároveň si musíme ujasnit několik formalit. Tou zásadní je změna názvu kapely, ke které došlo během září loňského roku. Pánové byli nuceni dát jméno Idle Hands k ledu, což si vymínili jistí bluesmani stejného jména, a dále pokračují jako Unto Others.  Jen si zvyknout, a to si spolu s důslednými poslechy druhého alba už docela sedlo. Jako Unto Others pak borci samozřejmě vydali celý svůj katalog nahrávek, digitální i fyzické formáty. Takže teď už vítejte v přítomnosti a ve vší stručnosti - Strength je druhé album stejné kapely, byť ta se mezitím přejmenovala.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/unto%20others%2021.jpg


Už nějaký ten pátek se vědělo, co se v rámci severoamerických boys odehrává a že je pokračování úspěšné první placky na spadnutí. Snažil jsem to ale příliš nevnímat a počkal si až na celou desku, což si myslím bylo dobré rozhodnutí. Nic jsem dopředu neřešil, nesrovnával a přišel až k hotovému. A pak se stejně dostavily přesně ty stejné dojmy jako u Mana. Počáteční lehká nedůvěra, že to není nic moc světoborného, až po postupné utužování přesvědčení, že v jednoduchosti je síla a zatraceně nakažlivá. V novince je jak intenzita, tak typická hravost, melodičnost a snadné vtažení do děje. Unto Others dál těží ze spojení metalu a gotického rocku, Franco je výborný vokalista a skladby jako takové se během dvou, tří poslechů dokonale zažerou pod kůži. Jako to bylo na debutu, tak je tomu i dnes. Ale pozor, Strength rozhodně není Manou číslo dvě. Kapela nabrala na otáčkách, a to jak po stránce razance, tak v rámci posbíraných zkušeností a celkové vyhranosti. Strength není jen pouhým pokračováním, ale velmi slušným rozhlédnutím již tak talentované kapely.


Unto Others jsou dál těmi správnými stínohráči s metalovou pýchou v erbu. Celý ten pochmurně písničkový charakter skladeb kapely zůstal zachován, ale přece jenom se trochu přitvrdilo. Důkazem číslo jedna budiž hned úvodní věc Heroin, která je víc thrash metal, než cokoliv jiného. Nejtvrdší a nejnakopnutější song alba. Není to ale jen o síle. Jak má deska víc tvrdých riffů, tak má i svou křehkost a někdy až baladické prostředí. Taky tam patří, jako třeba v Little Bird. Ten ústřední pocit ovšem zůstává, Unto Others víc přitlačili na pilu a vůbec se toho nebáli. Jsou přece jenom víc Strength. To Downtown je oproti začátku typická píseň kapely. Omotaná pavučinou ze sklepa, přesto ostrá a vycházející ven na denní světlo. Jednoduše proto, že by jí tam dole bylo smutno a hlavně proto, že právě takto se Unto Others prezentují. Jako ti, kdo umí plnit funkci metalových Sisters Of Mercy a jako ti, kteří už na druhém albu dávají pádný důkaz, že právě tady jsou doma. Znovu dali dohromady kolekci skladeb, kdy prakticky každá může být hitem, který si budete broukat při procházce venku, nebo vám bude hrát do omrzení jen tak v hlavě.

 


Přesně tento typ hudby je ideál na podzimní procházky, ke všem těm barvám na protějších kopcích, k chladným ránům před domem a brzké tmě po zaklapnutí dveří. I ona hraje v hudbě Unto Others jednu z hlavních rolí. Je to ale tma, ze které nemusíme mít strach. Je příjemně dráždivá, nebezpečná a po jednom zazvonění se dveře otevřou a padnete si s ní kolem ramen. K zemitějším kouskům patří určitě skladby o dětech jako No Children Laughing Now a Hell Is for Children. Něco zajímavého k nim? Tak určitě. Hell Is For Children je coververze od americké písničkářky Pat Benatar, což je na jednu stranu zklamání, protože jsem doufal, že takto silný kousek pochází přímo z dílny Unto Others a že kapela vyzrává po všech stránkách. Je to totiž krásná hard rocková skladba se silným refrénem, které dodal Franco svým temným hlasem nový rozměr. Kapela se drží původní předlohy a jen ji po svém víc zatěžkala a zatáhla závěsy v místech, kde to byl jen odvaz. Když nebude další covid sezóna zákazů, tohle musí být koncertní jistota.

 

 

Novinka Unto Others má sílu jako kůň. Je to znovu srdcovka, to je už teď jisté. Stejně jako je jisté, že ve zúčtování za rok 2021 najde své místo hodně vysoko. Tihle zakabonění rockeři ukazují, že umět spojit dohromady rebelii, to neškrobené urvání se z řetězu s gotickou mlhou, že to není žádný problém. A když k tomu přidám různé libovky, detaily, které dělají desku ještě víc zmáknutou, není o čem. Debut Mana není rozhodně zapomenut, ty dvě desky k sobě prostě patří a jedna bez druhé by byly divně osamoceny, jenom se povedlo dát tomu letos ještě o kousek víc. Chvála.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 20.10.21 9:02odpovědět

Já se odvážím říci, že je to jedna z desek roku. Z mé strany bez debat. Nic tak silného už jsme dlouho neslyšel a fakt klukům neskutečně fandím. I tahle deska mi stejně jako předešlá, sedla dokonale. Přitvrzení výborný. Ty kytary řežou, nádherná práce. Hevík jako sviň. Ale dělaný s takovým nadšením!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky