Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Urarv - Substratum

UrarvSubstratum

Bhut10.5.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Avantgardní black s vousy smrdícími po horror punku. Holení je prováděno velmi ostrým břitem. Nečekané, ale podmanivé dílo s pomrkávajícím smajlíkem na fanoušky DHG.

Smíchejte Misfits, staré Darkthrone, DHG, Umbrtka a Pensées Nocturnes. Šílenství? Jistě, ale jaké! Už jen doznání faktu, že za mikrofonem stojí Aldrahn, který umí působit jak velice přesvědčivě a sebevědomě, tak i dost ulítle a skutečně vyšinutě. Však jej pamatujete z řad DHG, jejichž odraz se tu zrcadlí právě díky jeho vokálu. Aktuálně však Urarv smrdí punkem a dalšími syrovostmi. A taky především tou pověstnou avantgardou, samozřejmě. Album Substratum je teprve druhé za nějakých dvacet let existence tohoto subjektu, avšak ve prospěch autorů jasně hovoří jejich vytížení v množství dalších kapel a projektů, což je pro black metal něco jako povinná disciplína. Jestli existuje kapela se stálou sestavou, která nikde jinde nehrála, tak jde buďto o úplné nováčky, nebo o fikci. Nevěřím. Ale zpátky k hlavnímu tématu.

 

Těžko hodnotit, zda celkové náměty skladeb autoři zamýšleli jako nějaký cílevědomí vývoj a do hloubky uvrtanou filozofii, ale já si spíš myslím, že si dělají jednoduše šprťouchlata ze svých ambicí a nebohého fanouška/posluchače tak možná i testují, do jaké míry bude tolerantní. Protože třeba hned první skladba Fancy Daggers je jednoduchým testem, zda projdete. Čiší z toho zábava, radost a především ten vyšinutej punk, kterej mi nejvíc sedí k The Misfits nebo k výrazu Jello Biafry. Jenže tahle punkem nasládlá jízda zdaleka nekončí. V dalším průběhu se pánové zřítí do osidel pravěkého black metalu norského střihu (takže mrknutí na jejich krajánky), kde mi nejvíc dejchá na zátylek prastará muzika ranných Darkthrone potažmo vlastně i současná verze téhle kapely. Prostě ta syrovost, živelnost a prakticky mantinely neuznávající radost z tvorby.

 

 

Důležitý a zcela nosný prvek je však v podobě té slavné avantgardy, kterou nám DHG kdysi vpálili do paměti. To, že výše uvádím ještě domácí mistry nálad Umbrtka, je odrazem právě toho sarkasmu a nebojácnosti, který od obou (Urarv / Umbrtka) cítím. Není to vyloženě hudební překrývání, ale ta práce s konstrukcí, harmoniemi a atmosférou. To tam prostě musíte cejtit. A jestli ne, tak bych se měl už nad sebou zamyslet. Za další tahle veselost může snadno nabádat ještě k přirovnávání k francouzskému těžko uchopitelnému smýšlení Pensées Nocturnes, kde bych se asi nejvíce chytal tvorby v letech 2010 – 2016. Někdo si může vzpomenout ještě na výtečné Vulture Industries, ale jejich cit mi přijde víc metalový a soustava skladeb je skoro poslechová a taková písničkovitá, což je pořád dost kostrbatý popis, ale vesmír jménem Urarv je pořád trochu jinde. Víc totiž sází na šok, volnost a neočekávatelnost.

 

Do výsledného výrazu se mi ještě hlásí ke slovu projekt LIK (tedy Lekamen Illusionen Kallet, nikoliv rovněž švédská deathmetalová banda), kde si nejvíc chrochtám blahem u alba The Second Wind a právě jeho syrový zvuk, zvláštní nálada, dotýkající se až Loits (blahé paměti) a prostě ten ořezaný hudební arsenál. Ačkoliv tu pořád vysílám nějaká přirovnání a vazby, tak věřte, že Urarv má pořád vyloženě vlastní xicht, osobitý výraz a svérázný přístup k roubování avantgarde-black metal-punku. Jejich dílo se neklíží, ale volně se noří do kůže, jako ostří při holení nežádoucích vousů, což by si měla společnost obecně trochu připomenout. Holte se!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky