Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Už jsme doma - Kry

Už jsme domaKry

Jirka D.8.2.2019
Zdroj: 12" černá gramodeska (#PH 233)
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: UJD dost možná vydali jednu ze svých nejlepších desek a určitě jednu z nejzajímavějších desek domácí scény za loňský rok.

Na otázku, zda je potřeba představovat kapelu Už jsme doma, podle mého názoru nemůže být jiná odpověď, než že není, protože snad každý se s muzikou formace kolem Miroslava Waneka musel setkat. Na druhou stranu třeba tady na Echoes jsme kromě několika málo malých zmínek o této kapele ještě nepsali a když bych si měl tipnout, jestli náš něco jako průměrný čtenář je i fanoušek UJD, přiznám se, že bych znejistěl. Celé to vychází asi z toho, že podobně jsem na tom já osobně, protože jakkoliv kapelu dlouho sleduju, poslouchám, znám a kupuju si její desky, nejspíš bych se zdráhal zařadit se mezi skalní.

 

Kultovní status nicméně kapele právem patří, ať už sami sebe počítáme do kteréhokoliv tábora jejich (ne)příznivců, neb asi jen málokterý český soubor dokázal tolik co oni, a to nejen doma, ale i v zahraničí. Notabene s muzikou, která nepatří k nejsnazším, navíc s českými texty, kterým nerozumět znamená mít poloviční zážitek. A možná ani to ne.

 

Už jsme doma band

 

Novou desku Kry a předchozí Jeskyni od sebe dělí dlouhých osm let vyplněných různými dalšími nahrávkami (reedice Pohádek, sedmipalcová historická sonda Parník a tak podobně), ale čemu se taky divit, když hlavní tvůrce je ve věku mých rodičů, kteří už rovněž přistupují k věcem s námořnickou rozvahou. Nicméně pokud jde o Jeskyni, právě u ní bych hledal konec provazu, na který UJD navázali a pokračují v něm dál. Stejně jako ve skladbě Mariana, tak i tentokrát (a řekl bych, že víc než kdy jindy) sází na přímočarost a posluchačskou srozumitelnost, čímž ani náhodou nemyslím jednoduchost nebo podbízení se. Navíc navzdory téměř šesti křížkům Waneka album disponuje energií a vitalitou, jakou bych dopředu ani náhodou nečekal. A není to jediná přednost této desky.

 

Stejně jako v historii, i aktuální nahrávku prostupuje jednotící tematika, která je obsažena v textech všech skladeb a kterou si lze vykládat v několika (tedy minimálně ve dvou) rovinách. Bez podrobnější znalosti textového materiálu, přiloženého k vinylu (mimochodem ve čtyřech jazycích!), bude deska Kry vyprávět příběh vody ve všech jejích skupenstvích a bude to příběh plný symboliky, alegorií a poesie. Bude to příběh, u kterého vám bude dočista dobře. Podezření, že věci se mají trochu jinak, vyvolá jednak obal, znázorňující zoologický přešlap ne nepodobný králíkům v Austrálii, a jednak text skladby Smetí, z něhož už celkem jasně plyne, že ústředním tématem této písně je uprchlický problém. Po přečtení bookletu pak jasně vyvstane, že uprchlický problém je nosnou myšlenkou nejen jedné skladby, ale celé desky. Dodal bych jen tolik, že postoj k tématu migrace vepsaný do hudby trochu slepě pevážil na jednu stranu a že věcnou argumentaci určitě nečekejte.

 

 

Pro mě docela zajímavé a po pravdě docela potěšitelné je ale to, že desku lze v pohodě poslouchat i bez ohledu na ústřední tematiku a vašeho názoru na ni, což sice nevím, jestli byl autorský záměr (asi ne), ale pravda je taková, že dokud jsem si desku nekoupil a nepřečetl všechno, co tam je napsáno, tuhle otázku jsem tolik neřešil. A stejně tak i po této literární vsuvce mi poslech v ničem nezhořknul.

 

Dokonce bych řekl, že právě naopak - s přibývajícím počtem společných chvil mě album baví víc a víc. Už jsem psal, že UJD vsadili na hudební srozumitelnost, která v jejich historii ani zdaleka nebyla pravidlem. Hodně toho vsadili na trubku, která v jejich aranžích patří k pilířům stejně jako překotně zahrané a skvěle energické bicí. Většina skladeb svižně odvíjí svou nit a i pomalejší kusy v čele s klipovkou Cesta se časem dostávají do příznivého světla. Právě Cesta dá zabrat asi nejvíc, pocit zbytečně natažené mezihry v prostřední části stále zůstává, ale naproti tomu text a vokální party píseň táhnou směrem k nevšednímu zážitku.

 

Album Kry jednoznačně roste a přitahuje k poslechu tím víc, čím víc se do něj dostáváte. Není to jen o trubce, není to o výborných zpěvech a několika hlasech, není to ani pouze o alegorických textech a skvělém tahu na branku. Celek jakoby přesahoval prostý výčet toho, co se povedlo, ale třeba i nepovedlo (docela nezajímavý, plochý zvuk). Což samozřejmě není v případě UJD nic nového pod sluncem, jen tentokrát mám víc než kdy jindy dojem, že by na to mohlo přijít mnohem víc posluchačů. UJD dost možná vydali jednu ze svých nejlepších desek a určitě jednu z nejzajímavějších desek domácí scény za loňský rok.

 

Už jsme doma - Kry LP


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky