Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
V.O.H. - Hledat odpověď

V.O.H.Hledat odpověď

Jirka D.14.9.2014
Zdroj: CD v jewel case (# CR 143), promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: V.O.H. příjemně překvapují, ale postrádají moment, který by je posunul dopředu. „Hledat odpověď“ je deska žánrová a řemeslná, kdo bude hledat víc, bude hledat marně.

První dojmy někdy klamou a některé informace mohou zavádět. Z balíku nedávno došlého od Cecek records mě album V.O.H. zaujalo asi nejvíc, samozřejmě obalem, ale různě po webu rozeseté informace o punk / hardcore / crust kapele mě zase vracely zpátky na zem, protože já nikdy moc nepunk. Dojem z obalu celkem vydržel – grafika je kromě tragické zadní strany a fontů slušná (i když žánrově jinde), texty jsou uvedeny ve dvou jazycích (sic!) a celek na mě působí dojmem, že se pánové snažili. A hudba je naštěstí hodně jinde, po punku ani stopy.

 

V.O.H. hrají něco na pomezí hardcoru a metalu, k prvnímu směřují angažovaností a kritickým laděním textů, posazením vokálu a celkovou energií své produkce, k druhému se blíží svým zvukem, který je hodně dravý, útočný, ale především metalově plný. Na druhou stranu i hodně nepřehledný, zahlcený a například činely mají blíž k vysypávání kontejneru na sklo než ke zvuku činelů (zkuste hned úvodní intro, je to běs). Asi už se budu opakovat, ale přístup v mixu „všechno dopředu“ a následném masteringu „všechno nahlas“ považuju za zločin na hudbě.

 

Zmínil jsem už uvedenou dvojí mutaci textů (česká a anglická) a poměrně příjemným překvapením je pro mě fakt, že se kapela nebojí jít primárně do mateřštiny, se kterou nebývá lehké pořízení. Asi by se dalo diplomaticky napsat, že s hozenou rukavicí se pere srdnatě – texty jsou laděny sociálně kriticky, zapadají do žánrových standardů a práce s nimi je i přes jistou frázovitost a neotesanost přijatelná. A u toho taky zůstaneme.

 

O něco větší problém mám se skladatelskou prací, která sice naprosto v pohodě dosahuje mety energických, přímočarých a dravých skladeb, ale která baví pouze do chvíle, kdy si uvědomíte, že všechny skladby zní tak nějak stejně. Osobně mi pocit recyklace naskočil někde u sedmé skladby, což ale při celkové délce alba (necelá půlhodinka) není nijak zvlášť dobrá vizitka. Naprosto bez problému si umím představit strávení veselého večera někde na akci, ale při domácím poslechu se pocit nasycení dostavuje bohužel brzo.

 

Jinak proti muzice V.O.H. ani popel, jejich produkce mi třeba ve vedení baskytary občasně připomene Sick of it All (samozřejmě metalovější), z domácí scény mě dohnala myšlenka na Lahar a to mi přijde fajn. Jen postrádám výraznější nápady, skladatele, který by tancovačku V.O.H. odlišil od zástupu podobných.

 

V.O.H.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

jirka / 16.9.14 17:45odpovědět

oponuji s tvrzením, že zvuk byl hnán dopředu, vše nahlas! to je holý nesmysl, dostali jsme od zvukaře minimálně tři návrhy konečného zvuku a opravdu nebylo lehké zvolit ten správný. každý muzikant ví, kolik kompromisů se musí udělat při konečném masteringu, protože je jasné, že svůj nástroj tam chce slyšet nejvíce :) a další problém byl v tom, že zvukař byl na druhém konci republiky, takže veškeré úpravy a komunikace byly přes mail. jinak vítám názor o nasycenosti až recyklaci, pravda, na tom sme měli trochu více zapracovat. jelikož už nejsem členem této smečky, mohu jim jen popřát do budoucna hodně štěstí, aby si uvědomili některé nedostatky a zaměřili se na ně a vzali si z negativní kritiky příklad...

Jirka D. / 16.9.14 19:09odpovědět

Díky za komentář. Za sebe to vidím (s tou hlasitostí a "srovnaností" všech v lajně) jinak a není to jen problém V.O.H., spíš problém všeobecný. Bohužel je to přesně jak píšeš - všichni by nejraději slyšeli svůj vlastní nástroj nejvíc a pak vzniká dost nepřehledný chaos, který se na zařízení kvalitnějším než mobilní telefon poslouchá blbě. Jinak deska je to celkem v pohodě, z Cecek kupky ta lepší. Bude hůř.

JIRKA / 17.9.14 13:14odpovědět

bude hůř!!! :D navzdory všem snahám českých muzikantů a studijových specialistů o lepší zvuk, česko stále stojí a před sebou má i slováky, co se týče skladatelského potenciálu až po hutný živý zvuk

Sespitomec / 14.9.14 18:45odpovědět

Pripada ti normalni hodnotit obal?A fonty?Ach jo dalsi "recenzent"....

Radek / 15.9.14 22:21odpovědět

Další pán s rádoby posměšnou přezdívkou, který recenzi jako takovou nepochopil. Ano, album se hodnotí celé (pokud není k mání jen v digitální verzi), tedy i s provedením obalu a vnitřku. Věcné připomínky vítáme, urážení tohoto typu je dobré tak akorát v hospodě vyřvávat do dna půllitru.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky