Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
V.O.H. - Světlu vstříc

V.O.H.Světlu vstříc

Jirka D.11.11.2020
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# CFGR-002) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / BOWERS & WILKINS 705 S1
VERDIKT: Album naplňující představu o žánrovém standardu a řemeslných jistotách. Dál jeho ambice nesahají.

Je neděle a venku je už od rána mlha jak mlíko. Za chvíli bude poledne a vypadá to, že ten hnus za oknem vydrží celý den. Asi by mě napadlo docela dost věcí, co by se daly udělat, čím se zabavit, ale možná pro mě nejvíc překvapivě jsem si vzal do ruky nové album V.O.H., které už jsem předtím párkrát slyšel v práci na počítači, v autě na cestách, ale zatím jsem se nijak detailně nezabýval tím, že mi k recenzi došlo cédéčko. Navíc hudebně mě nová deska chytla zhruba stejně jak ta předchozí, tedy moc ne (o minulém albu Hledat odpověď z roku 2014 jsem psal TADY). Jenže teď jsem začal prohlížet grafické zpracování (fakt nic moc) a taky se začetl do textů ... a skutečně jsem se začetl.

 

Nebudu vás lakovat, žádný hodnotný literární zážitek vás skutečně nečeká, ale nálada některých z nich mě zaujala. Třeba Pramen vysychá nebo Jen žít, zbytečně neumřít. Je v nich zvláštní, téměř až existenciální hloubka. Takový těžko popsatelný pocit melancholie, úvahy člověka, který už má něco za sebou, bilancuje a smiřuje se s tím, že lepší už to nebude. Ne u všech textů jsem cítil něco podobného, ne ke všem jsem se vracel a dost možná jsem ani nepřečetl všechny, ale ten ke skladbě Pramen vysychá na mně zanechal dojem. Snad tedy není potřeba připomínat, že deska je nazpívaná v češtině; anglické překlady nicméně v bookletu najdete rovněž.

 

V.O.H. band

 

Zajímavé je, že jak ten text funguje při pročítání v bookletu, tak jeho poslech v podobě hotové skladby mi nesedí vůbec ... nebo aspoň ne tak, jak bych čekal nebo doufal. Jednak je to tím, že V.O.H. nejsou nijak nápaditou kapelou a jejich muzika na pomezí (thrash) metalu a hardcoru tu byla ... no ať nežeru, možná už před třiceti lety. Psal jsem už v minulé recenzi, že z nich slyším trochu domácí Lahar a trochu víc přespolní Sick Of It All (v baskytaře) a vlastně stejně to slyším i tentokrát. Když to napíšu na plnou hubu, tak na albu nenajdete nic zajímavého kromě slušně zvládnutého řemesla. Tenhle standard absolutně nepopírám, ale nic víc neslyším. Všechny postupy vám budou známé, nic vás nepřekvapí, potenciál dvou kytar zůstal podle mě docela nevyužitý.

 

Možná i to je ten důvod, že navzdory pouhým třiceti minutám na mě v druhé polovině nahrávky padá splín. Skladby jsou si dost podobné, těžko se dostávají do hlavy jako jedinečné entity a album tak začne po chvíli unavovat, a to i přes fakt, že je to slušně energická metalová jízda. Svůj díl viny na tom má určitě i hodně natlakovaný a slyšitelně ořezaný zvuk, což při poslechu v práci nebo v autě zas až tak nevadí, ale doma to na mě padlo jak deka. V tomhle ohledu je to pro mě typický Davos.

 

 

Na úplný závěr jsem se vrátil k citované, šest let staré recenzi předchozího alba a skoro si říkám, že by se dala použít znovu. Desku Hledat odpověď si samozřejmě nepamatuju, doma ve sbírce se nechytla, ale tehdejší dojmy mi naprosto přesně sedí s těmi aktuálními. Tedy řemeslně dobře zvládnutá, ale zásadně neoriginální a těžko rozlišitelná deska. Skladby sice energické, ale trochu jako přes kopírák. Je to málo? Anebo dost? Posuďte každý sám za sebe, osobně od hudby čekám trochu víc.

 

V.O.H. - Světlu vstříc digipak CD


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky