Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Van Halen - A Different Kind Of Truth

Van HalenA Different Kind Of Truth

Michal Z19.12.2012
Zdroj: MP3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Hard rockových dinosaurů nám nezbývá mnoho, važme si tedy i těch reinkarnovaných. Zde prýští pravý to hard rock. Nadhled a nepotřeba psát hity za každou cenu dovoluje vyplout na povrch ryzímu muzikantství a upřímné radosti z hraní.

 

 

 

Rodinný klan Van Halen (Eddie, Alex a nově Wolfgang - synek Eddieho) se rozhodl, po téměř čtrnácti letech, vydat novou řadovku. Pozornost na kapelu byla upírána řádná, neboť mikrofon po časové propasti měl třímat nalezenec David Lee Roth. Nechci spekulovat, co bylo hlavním důvodem reunionu. Ponechám to v lidské rovině. Holt pánové na stará kolena, jak už se často stává, dospěli k názoru, že ty věci, co je rozpoltily, jsou naprosté malichernosti a život je o něčem jiném, tak proč si podzim svého bytí nezkrášlit a neprosvětlit něčím smysluplnějším než kydáním hnoje v médiích.

 

Dvanáctá studiovka "A Different Kind Of Truth" mě přistihnula na holičkách, neboť nejsem vytrvalý příznivec Van Halen, byť z doby soudruha vlastním nějaký ten vinyl. Celý ten mumraj a kecy okolo mě nezasáhly a neměly čas otrávit nebo svést na scestí a chybné předjímání, jaké album bude. Náhodná setkání s neznámou mohou být o to smělejší. Éra Hagara mě bavila a jsem rád, že stále jede dál v Chickenfoot, společně s bývalým parťákem z Van Halen, Michaelem Anthonym. Řešit, zda je Hagar lepší zpěvák než Roth, nehodlám. Aktuální počin Van Halen a jeho náplň taky nic neřeší, tak proč si to také nevychutnat naplno.

 

Van Halen - "She's The Woman"

 

 

Album je prostý hard rokec zahraný pěkně od podlahy. Roth už nějaký ten časo-šrám utrpěl, ale to je jedno, to patří k životu, muzika šlape, pánové jsou odvázaní a užívají si radosti a uvolněnosti, která z alba prosakuje ve švech. Nadhled a nepotřeba psát stadiónové hity za každou cenu, dovoluje vyplout na povrch ryzímu muzikantství, tady spatřuji paralelu se švédskými Europe, jejichž aktuální alba mají hloubku. Hudbu mimo pocitové záležitosti do vyšších sfér vynáší i hra Eddieho. Ten chlap by nejraději zpíval, ale nemá hlas, tak promlouvá skrze dráty. Grandiózní práce.

 

No s těmi hity to není zas tak chladné. Téměř každá skladba nabídne silný moment, refrén, fantastické kytary, ale už se nepokukuje po stadiónech a komerčním úspěchu a hudba je hudbou, nikoliv marketingovým tahem, či instinktem na rádiové megahity. Cítím, že i když se jedná o starší písničky, je v nich kus muzikantského srdce. Pokud tomu tak není, jsou současní Van Halen dokonalými performery. Co čas Rothovi vzal na kvalitě hlasivek, nahrazuje totálním šoumenstvím. Pokud ho nemusíte, jeďte kytarovou linku, Eddie je maniak a čaruje neustále". Jeho rukopis je znatelný, ale řekl bych, že dokáže udržet jistou sebereflexi a neopakuje se.

 

Van Halen - "Bullethead"

 

 

 

Jednotlivé skladby se od sebe dostatečně diferencují, dramaturgie je příjemně proměnlivá. Skladby jsou přímočaré a zařaditelné do rockových povinných poslechů. Ale nejede se jen v zajetých očekávaných kolejích, Van Halen mě dokáží překvapit rockovým speed kvapíkem "China Town", marně pátrám, zda chlapíci nahráli něco rychlejšího. Tato skladba přináší onen potřebný svěží vítr a zpestření. Ono se pod kotlem lokomotivy přikládá festovně i dalšími lopatami "Bullethead" a "As Is". Není problém si poskotačit v dvouminutovém rokecu, pěkně od hrubě obrobené dubové podlahy. Živě to musí být rocková katarze.

 

Van Halen umí slušivě udělat facelift svým dávným hitům a nahrát něco svěžího, jako třeba "Blood And Fire". Další kladné zpestření placky je netradiční "Honeybabysweetiedoll", spojující pro Van Halen netradiční prvky s jejich typickými nápěvy. Je to čerstvé, lehké a fungující. Převážně stojící na experimentující kytaře Eddieho, místy značně podladěné! Další vytržení z hlavní linky nabízí blues rockový jam "Stay Frosty", který má prostě kule!!! Vím, už to tu bylo miliónkrát, ale mizivé procento uchopení stejné látky přináší něco hodnotnějšího, tentokrát to padlo na Van Halen.

 

Van Halen "Honeybabysweetiedoll"

 

Pravých hard rockových dinosaurů nám nezbývá mnoho, važme si tedy i těch reinkarnovaných. Snad jejich znovuzrození nebude jednorázový akt a spolupráce se prohloubí. Hlavní šrám alba spatřuji v tom, že se jedná převážně o starý materiál. Nejhlubší ránu mi však dělá zvuk. Začátek alba se trochu utápí v trapnosti a unylosti, ale s jeho během kvalita kompozic stoupá. Dosti reptání, album je hodné pobavit každého příznivce hard rocku. Nepatřím mezi skalní příznivce kapely, možná o to více si dokáži vychutnat tuto porci řádně šťavnaté rockové hudby. Po každém poslechu jsem pozitivně nabit a připraven k dalšímu použití. Zde prýští pravý to hard rock. To mistři oboru jali se provést nový vrt. Srovnávat minulou tvorbu se současnou je nesmysl. Je logické, že aktéři jsou už léta jinde a napsat svěží stadiónovou halekačku už nemůže být v jejich silách, hudba je jejich vášní, tak proč nepokračovat jen tak pro radost. Toto poselství, mi Van Halen roku 2012 při poslechu podsunují.         

 

Van Halen "The Downtown Sessions"

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky