Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Varathron - Patriarchs of Evil

VarathronPatriarchs of Evil

Garmfrost23.4.2018
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem a všude
VERDIKT: Skladby na Patriarchs of Evil nejsou ničím objevné. Jsou ale přesně takové, co od řeckého blacku očekávám a vyžaduji. Tedy epické hymny, drásavé melodie a dravčí vokál. Co si přát víc?

O významu veteránů řeckého blacku, Varathron, není třeba sáhodlouze diskutovat. Za tři dekády prakticky nepřetržitého úsilí už toho dosáhli věru dost a myslím, že i posluchači mají za tu dobu vcelku jasno. Jednomu sedí starší tvorba a novější je pro něj pouze málo TRVE, jiný má rád, že se Varathron nenechávají unášet lichou nostalgií, ale staví na pevných základech a neustále rostou. Pak je zde nová krev, pro kterou jsou tito draci nestravitelní a kdo je poslouchá, je stará blbá konzerva. Varathron se bezesporu stali osobitým monolitem, který si s nikým jen tak nespletete. Je to dobře nebo není?

 

varathron

 

Koketování Varathron s chorály a okultní majestátností na Untrodden Corridors of Hades mě vůbec nebavilo. Tahle cesta mi přišla upocená a bez výraznějšího nápadu. Letošní nadílka Patriarchs of Evil cestu bombastična opouští a vrací se k přirozenějšímu rukopisu. Regrese? Možná, ale moc příjemná. Varathron stáli od pradávna ve stínu věhlasných Rotting Christ a v počátcích i neuchopitelných Necromantia. Dá se říct, že oprávněně. Poslední roky mi však připadne, že se Varathron oproti minulosti rozevláli, a nestojí na místě. Zatímco se Sakis a jeho banda zakonzervovali někde na půl cesty, Necromantia neexistuje, Stefan obklopen mladou progresivní krví osvěžil původní řecký metal čerstvým vánkem, aniž by opustil původní cestu. Jediné, co zůstává, je stále skvělý Stefanův chřtán.

 

Skladby na Patriarchs of Evil drží hezky pohromadě a zároveň obstojí každá zvlášť. Základ tvoří samozřejmě melodický black metal, ale i heavy metalová sóla či thrashové hoblování mají na desce své podstatné místo. Využité klávesové stopy zdůrazňují kytarové vyhrávky, neruší ani nepůsobí zbytečně. O rytmice se dá říct to samé. Titul BLBOST ALBA získává skladba Into the Absurd. Je to obyčejná odrhovačka a vedle atmosférických hymen typu Saturnian Sect nebo úžasné Orgasmic Nightmares of the Arch Desecrator působí jaksi ... ehm ... nepatřičně.

 

 

Těžko hodnotit Patriarchs of Evil z jiného pohledu než osobního. Řekl bych, že záleží, zda jste příznivci kapely a jejich stylu či ne. Já si třeba myslím, že novinka patří mezi to lepší, co Varathron kdy nahráli. Je zde všechno, co milovníci helénské černoty milují, tedy epické hymny, pestré kytarové vyhrávky i povedený dravčí vokál. Nic víc, nic míň. Jisté je, že Varathron nerecyklují víc než je nutné, jejich rukopis každopádně poznáte na sto honů. Jsou stále přínosem black metalové scény? Těžko říct. Svým fanouškům by radost udělat ještě mohli. Mě potěšili každopádně!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky