Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Varathron - The Crimson Temple

VarathronThe Crimson Temple

Garmfrost4.12.2023
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Atmosféricky vzteklé planutí v duchovních sférách...

Jedni z hybatelů temné scény a předních představitelů helénského black metalu, draci Varathron, s vydáváním nových nahrávek nikterak nekvaltují. Proč taky? Mají na kontě ikonické nahrávky, o jejichž přednostech nelze polemizovat. Není potřeba přicházet každý rok po pětatřiceti letech s novými skladbami. Ne jinak je tomu i nyní. Po pěti letech od vcelku dobře přijaté Patriarchs of Evil se v nezměněné sestavě vrací s novou sbírkou pojmenovanou The Crimson Temple.

 

Oproti mystičtějšímu předchůdci se Stefanovci tentokrát krapet rozdivočeli. Nejedná se samozřejmě o žádný extrém. Podobně svižné nahrávky už v minulosti předvedli, takže klid. Pro Varathron jsou samozřejmě nejtypičtější způsobem svých melodií, které mixují černotu, hlubokou melancholii a lidové nápěvy helénského poloostrova. Náladou je album The Crimson Temple vášnivé, jak se na řecké dravce sluší a patří. Je pyšné a důstojné. Je i svým způsobem divoké i vážné. O hudebních pamlscích s ohledem na přítomnost Stefanových spoluhráčů není potřeba přemýšlet. Byť mi připadne, že se Achilleas C. se Sotirisem a zejména Harisem (jeho rytmická hra je bravurní), tentokrát pěkně rozjeli. Album je nejen na poměry staré legendy poměrně hodně pestré, instrumentálně rafinované a jak to říct, aby to neznělo hloupě – moderní…

 

varathron

 

Už minule jsem se zamýšlel, že pánové nahráli hodně silný materiál a The Crimson Temple je ještě propracovanější a chytlavější. Máme zde všechny typické znaky pro Varathron a vůbec řecký black metal. Skladby se střídají v atmosférickém planutí a vzteklém odsekávání. Mají dostatek prostoru, aby se posluchač nechal nalákat na výlet do duchovních sfér, a přitom si užíval výtečných kytarových vyhrávek. Kytarové radovánky jsou stejně jako dřív podpořené jednak vynikající a samostatně melodicko basovou hrou, a druhak klávesovými party. Nicméně právě ty mě letos překvapují. Klapky byli „achilovou“ patou Achillease C. Ve Varathron. V Aenaon nebo Katavasia je jeho hra famózní. Ve Varathron byla jeho hra slabinou skladeb, která je srážela o několik sfér níž. Zaměřte se na nádhernou vypalovačku Cimmerian Priesthood. Tohle je přesně ten typ řecké melodiky a propracované skladby, kterou u většiny tamních kapel už léta postrádám. Tím, jak skvěle graduje, je dopad na posluchačovu mysl umocněn.

 

Naopak skladby jako je třeba Immortalis Regnum Diaboli, vrací Varathron k tomu, co na nich nemám moc v oblibě. Jedná se prakticky o odrhovačku kolovrátkového ražení. Když si vedle sebe postavím vášnivou vypalovačku Shrouds of the Miasmic Winds a Immortalis Regnum nebo To the Gods of Yore, vychází mi nevyrovnanost. Začátek nahrávky je velice dominantní, v půlce se lehce láme, ale závěr patří nepostradatelné valivě hymnické kompozici. Skladba Constellation of the Archons je více než důstojnou tečkou za třičtvrtě hodiny dlouhou výpravou do karmínového chrámu.

 

 

 

Front cover v potřebných barevných odstínech mi v ničem neimponuje a stejně jsou na tom i umělecké fotografie, které na mě stejně jako dřív působí lehce trapně. Také pózy se dle mého názoru Varathron příliš nehodí. Tohle samozřejmě beru jen jako otázku vkusu. A ten máme každý jinak nastavený. Varathron a zejména Stefan Necroabyssious nestárnou. Pánové stále dokazují, že když už stárnout, tak s grácií…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky