Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vees - No Way Back

VeesNo Way Back

Bhut8.12.2018
Zdroj: CD //#TRZ 020
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: No Way Back je oproti Foe Dry poslechovější. Atmosféra je výrazně vážnější a k divokosti se vybičuje jen velmi zřídka. Střední tempo je primární a pochopitelně dojde i na nějaké ty plouživější kousky. Za modrým albem trochu ztrácí dech, ale i tak nejde o žádný škvár.

Na začátku roku 2018 vydala budějcká banda Vees svoje druhé dlouhohrající album, které dostalo název No Way Back. Stalo se tak po dlouhých sedmi letech, kdy vyšlo debutové Foe Dry. To byla deska, která znamenala opravdu hodně. Dodneška na ni nedám dopustit a rád ji sem tam protočím. Toho času album vyšlo pouze jako modré LP, dnes se musíme s jeho nástupcem spokojit pouze na CD. Nemám to moc rád, když mám část diskografie nějaké kapely na CD a část na LP (a rovněž i na MC). Ale kapela měla jistě dostatek důvodů k tomu, aby bylo No Way Back vypuštěno na menším kotoučku.

 

Album Foe Dry připravilo půdu pro nadějně rostoucí kapelu. Ta deska měla prostě všechno. Vees se stali vyhledávaným jménem na soupiskách koncertů a jejich muzika došla až do takové obliby, že jsme její fragment mohli slyšet v jisté reklamě na cosi od Staropramenu. Ano, až takhle daleko se trojice vyhoupla. Jenže pak přišel jakýsi útlum a fanouškovský hlad po nové desce rostl. Teprve z kraje roku 2018 se vylouplo album následující. Ovšem to už velká očekávání nedokáže zcela naplnit. Hned si řekneme proč.

 

Je to vcelku prosté – celá nálada No Way Back je klidnější. Album je poslechovější a netrhá parkety jako jeho modrý předchůdce. Atmosféra je výrazně vážnější a k divokosti se vybičuje jen velmi zřídka. Střední tempo je primární a pochopitelně dojde i na nějaké ty plouživější kousky. Dobře, když přistoupíme na pravidla této hry, budeme od ní chtít i tak dostatek šťávy a atraktivnosti. Jenže No Way Back je přes veškerou snahu spíše nenápadným společníkem. Je to deska, která v sobě zbytečně dusí potenciál a i přes fakt, že se zde najdou velmi slibné momenty a dobře sestavené melodie, jako celek se stále krčí ve stínu svého předchůdce. Nejde o to, že by to byly špatný písničky. Spíš mi nepřijdou tolik pronikavé a natolik silné, aby si ubránily své dříve dobyté pozice.

 

 

Na druhou stranu jsou to i pozitiva a songy, ke kterým se budu vracet rád a které mi dávají pocit jistoty, že poslouchám stále stejné Vees. Věci jako Frames nebo There’s No Way Back jsou fakt chytlavý záležitosti. Ostatní věci mají zajímavý motiv, nejsou zle poskládané, nejsou ani triviální, jen jaksi nemají sílu. Jde spíš o takový poslechovější materiál, kdy si prostě řeknete, že chcete vnímat Vees a nic přitom nedělat. Jenže Foe Dry jste si pustili i jen tak a ten rytmus vás vymáchal ve svých drážkách a vy jste si ten poslech dokázali užít i během blbého mytí nádobí.

 

Určitě uchu neunikne trocha experimentátorství, kterou skupina do desky zasadila. To máte tak, že nahrávku ohraničuje intro a outro. Intro v sobě nese sborový zpěv kapely a pozpátku pouštěné kytarové vyhrávky. Outro to má zas přesně naopak. Jediný moment, kdy obě stopy (instrumenty + zpěvy) jedou současně a správně, je sedmý track Long Way Home, respektive jeho závěr. Dobrý vtípek, škoda je, že právě tahle melodie, která mi po čase už lezla krkem, je tím nejvýraznějším prvkem, co mi hučí v hlavě ještě dlouho po dohrání desky. Dobrý nápad, ale blbá melodie, alespoň pro mne.

 

Bystrému oku neunikne šibalský obal, kde jde o snímek, jenž je nejprve obrácený vertikálně, a následně ještě horizontálně, aby z této složeniny vznikl na první pohled neidentifikovatelný motiv. Hezká hra s grafikou. Uvnitř gatefoldu tvořící rozevírací digipak pak najdeme vsunutý booklet, který po rozevření rozkryje velkou fotku kapely a z druhé strany texty jednotlivých písní. Trochu málo, člověk by chtěl pořád víc.

 

V souhrnu se snadno může zdát, že jsem vlastně s podobou desky jak po hudební, tak vizuální a ediční stránce nespokojený. Ano, na každý detail, který album obsahuje, mám své pro a proti. Jde mi čistě o srovnání s minulým počinem, který byl nečekaně zdařilý a nabídl o poznání více výživný materiál. Nechci tím vyloženě No Way Back zatracovat a čmárat po něm nesmysly. Nejde o ostudné album, je to jen jiná forma a lehce jiný obsah. Deska je klidnější, prostší a možná snad uzavřenější. A právě touha ji proniknout pod slupku vás možná donutí k jejímu bedlivému poslechu, protože ten pak rozkryje zajímavá zákoutí a nepochybně si budete nejednou říkat, že je to vlastně skvělé. Nakonec proč ne, tak směle do toho.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 24.1.19 7:30odpovědět

Zkusil jsem a s díky opouštím. Nevím proč, ale ta deska mi přijde neskutečně otravná.

Bhut / 24.1.19 9:20odpovědět

To dělají hlavně ty zpěvy. Také jsem s tím měl problém, ale časem jsem na tyhle pravidla hry přistoupil a zas o trochu blíž se dostal k jádru pudla.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky