Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vehementor - Dungeons Of Grotesque Symmetry

VehementorDungeons Of Grotesque Symmetry

Bhut30.1.2021
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Nenuceně příjemná nahrávka, která svým chytlavým death metalem zaujme od samého začátku. Sice nezapře inspiraci z jiného poloostrova, než jsou autoři samotní, ale to tak nějak neohrožuje ničí existenci.

Někdejší Jugoslávie po sobě zanechala hned několik menších států, z nichž se jeden svérázný jmenoval Makedonie. Píšu v minulém čase, protože se od roku 2019 toto území oficiálně jmenuje Severní Makedonie. Že jste to nevěděli? Ani já ne… Nicméně předmětem tohoto článku není dějepisné pojednání nad Balkánem, nýbrž povídání o kapele, která z této země pochází. Je to nová čtyřčlenná formace Vehementor, která po několika letech života (zrodila se 2013) natočila svou první velkou desku, kterou pojmenovala jako Dungeons Of Grotesque Symmetry.

 

Svižný vehementní death metal je od první skladby plný veselých momentů, dobré nálady a okamžitě přivede posluchače na dobrou notu. Někomu by se mohly trochu znelíbit místy téměř totožné prvky, které v sobě už léta nosí Amon Amarth. Ale nevěšte hlavu, pohanské válečnictví švédské veličiny tu nenajdeme. Jde jen o jistou podobnost v některých melodických linkách a především vokálních plochách, které mají velmi podobný způsob frázování a konec konců i barvu hlasu. Tím však veškerá podobnost končí, neboť už na obale nevidíme žádného hrdinu, či jinak ctěnou bytost. Ano, nějaká postava se tam krčí, ale celkový vzhled je obálkám zmíněných veteránů vzdálen (můžeme najít možná tak paralelu s Once Sent From The Golden Hall, což byla asi poslední skvělá deska téhle kapely).

 

 

Půlhodinová sprcha svěžího death metalu uteče jak voda ve Vardaru. Nálada, kterou jsem po dohrání měl, byla dobrá a žádala si opakovaný poslech. To se moc často nestává a staví tak Vehementor do pozice dobrých zábavytvorných muzikantů. Naštěstí to není ani obyčejně jalové pidlikání s úsměvem, kdy se snažíte hrát maximum svých možností s vědomím absolutní koncentrace, ale prodáváte to jako sranda projekt pro zábavu, kdy přece nejde o nějaké dokazování a dosahování cílů. Na to mi přijdou Vehementor dost sebejistí, či chcete-li vehementní. Dokonce si nemyslím, že by ta veselejší melodika měla být prvoplánově zábavná ve smyslu kouzlící úsměvy, ale prostě je to jen prosluněná životaschopná melodie. Zkrátka se to tak autorům líbí a nemají potřebu nic skrývat.

 

Tady jednoduše není o čem dál přemýšlet. Je to svižný death metal s jasně lehkou tváří koketující s razancí thrashe, či houpavostí groove metalu. Má to šmrnc a okamžitý účinek. Jestli se vám to nezalíbí hned zkraje, nemá smysl lámat to přes klouby. Samozřejmě otázkou je určitá trvanlivost a mnohdy bych docela ocenil, kdyby autoři na obale uváděli datum expirace, ale to je stejně natolik relativní a individuální veličina, že ji lze odmávnout prostým „do příští nahrávky“. Jisté je, že teď a tady Vehementor bodují. Natočili příjemnou desku, která mi dokonce evokuje dávný počin Phobos And Deimos od Satariel (zase Švédsko). To byla také velmi chytlavá nahrávka, kterou jednou za čas protočím ještě dnes. A pokud bych měl v určitém přirovnávání ještě pokračovat, tak by mohl zmínit i krajany Mortifilia, kteří ostatně ze skandinávského deathu rovněž čerpají. Srovnávat lze zejména v období alba Fate. Tak se toho nebojte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky