Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Okultní maskované duo Veilburner je při síle a přesně po roce od velmi vydařeného díla The Duality of Decapitation and Wisdom posílá ven nové album. Nových padesát minut avantgardní i melodicky aktivní temnoty se škraboškou na obličejích a disonancí na pražcích. Ty melodie ale prosím vypíchnout, protože v porovnání s předchozí nahrávkou je novinka hlavně o nich. Longing for Triumph, Reeking of Tragedy je atraktivnější a příjemnější na poslech. Není tolik detailní, šílená a ani inovativní ve smyslu hledání dosud neobjeveného. Nové album vyráží do podivného světa Veilburner přímější cestou.

Aby bylo hned na začátku jasno, dvojice nijak neslevila ze své temné ani dramatické zápletky. Na to je novinka pořád zdatně propracované dílo, technické a groteskně pohlcující. Jen se na své umění dívá více zpříma a s rovnýma nohama. Samozřejmě se stále bavíme o jakési formě nakloněné roviny - hudebně avantgardní, vokálně z(d)efektované a normálnímu smrtelníkovi asi pořád nepříjemné. S postupem času zvyšující se kadence alb Veilburner nabírala na kvalitě, což je završeno právě loňskou, do skalisek vrytou mystickou epizodou, kterou považuji za top diskografie kapely. The Duality of Decapitation and Wisdom u mě zkrátka vede a nemění na tom nic ani novinka, kterou bych v tomto ohledu zařadil na druhé místo a zřejmě na podobnou úroveň, jakou se pyšnila deska VLBRNR vydaná v roce 2022.

Vedle melodiky a poutavosti bych nové album ohodnotil také jako velmi studené. S jasnými odkazy na industriální zarezlé lomození, které tvář desky sešívá dohromady nehezkými stehy. Takže ano, Longing for Triumph, Reeking of Tragedy je na jednu stranu poměrně vábivé dílo, ale svým naturelem taky odcizené a až klinicky znějící album. Ona vřelost Veilburner je tedy mámivá, album vás vedle svých svodů dostane také do dosti uzavřených, klaustrofobických prostor. Hned první skladba Longing for Triumph... k tomu dává jasný povel. Veilburner touží po triumfu a svým zvukem a nastavením se rozhodli pro další krok k jeho atakování. V náročnějších a chladnějších pasážích mi občas zní podobně jako Abigor. Což je srovnání, které bych dříve tolik nečekal, i když proč si stěžovat. Je to zajímavé a u minulého opusu jsem zase zmiňoval spojitost s Akercocke a Oranssi Pazuzu, což byla podobně nečekaná analogie.

K Veilburner patří taky disonance. Bez ní nemá sound kapely smysl a je samozřejmě dostatečně zastoupena i na Longing for Triumph, Reeking of Tragedy. Společně se zmíněnou odcizeností zaujímá vzhledem k melodiím a přímější cestě mezi spletitostí tvorby zajímavý protiklad. Zvuk alba klíčí postavený na těchto zásadách. To obskurní a hnusně deformované je vystaveno přijatelné a vyzívavé smyslnosti. Jedno oko pod škraboškou jako by chtělo vyhlédnout ven a vidět reálný obraz možná ve skutečnosti ne tolik nekomfortních slují. Veilburner v sobě nesou více civilního já, ale to je pořád těžce zkoušené a vystavené důsledné avantgardní pomíjivosti. Pohled do zrcadla se pořád rovná psychické tortuře, která přejde buď do šíleného smíchu nebo pocitu zmaru a ještě větší chuti se zavrtat co nejhlouběji do systémů katakomb.

Veilburner nadále budují svůj umělecký rozsah. Víří těžké poryvy pochybností a teatrální mystiky. Kroutí black metal skrze smrtící údery death metalu a tentokrát je více máčí v příznivějších odstínech harmonií. Tedy termínu, který umí tahle dvojka drze provokovat, palčivě ničit a podrobně pitvat. Na novince jsou vytaženější, ale pořád podrobené podivnostem a vyšinutých snům. Umění Veilburner spočívá v prolnutí jejich zkaženosti a vábení. A taky jak udržet na vodítku všechny efekty, aby se nestalo, že se přehrává. A to si tohle představení pečlivě střeží. Po této stránce se Veilburner za poslední léta a alba velmi posunuli.

Longing for Triumph, Reeking of Tragedy je dalším výborným albem jejich diskografie. Ano, možná jsou mé pocity z něj o něco méně výrazné, jako v případě předchozí nahrávky, ale pořád je to úroveň, která mi zaručeně dělá radost. Znovu jsem pohlcen a propadám se labyrintem kreativní mutace black-death metalu, jehož úděl je být experimentální, narušený a teatrální. Novinka drží pohromadě, nasbírala velmi přesvědčivý a silný materiál, který posílá ven přímější a možná i snadnější cestou. Ale znáte to... nic pro nazdárky. Psychika dostane zabrat a plná lékarnička medikamentů se bude hodit.