Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Finský maník Atvar je mužem tisíce a jednoho projektů napříč tamní blackovou scénou a Venus Star patří mezi jeho nejaktivnější umělecké útvary. Aktuálně šest desek na kontě a specificky unylá hloubka tvorby na pomezí blacku a doom metalu. S odkazem na staré dobré Beherit a strunovým vybavením notně umazaným od severských rašelinišť. Tak na mě aspoň materiál tohoto projektu působí. Smokeless Fires je albem číslo šest a mým prvním, se kterým jsem v rámci projektu přišel do styku. Takže proběhla klasika, zpětné poslechy pro nasátí správné atmosféry a pochopení, o co v tomto hnilobném procesu ze severu Evropy jde. Zavrtat se do toho po uši a nechat znít to Finsko hodně zatuchle a pomalu se rozkládající.

Black metal Venus Star nebyl vždy úplně pomalý, ale už nějaký ten pátek platí, že pomalým a jen pomalu rozplétajícím nějakou kloudnou hudební záhadu je. Když si poslechnu takové Nigredo Expulsion (2013), zas tak moc změn tam ve srovnání s novinkou nenajdu. Styl hloubení a zvrácené zádumčivosti je dán. Venus Star je o zvuku. Podladěném, hutném, pomalém pohybu na páchnoucích riffech. Klidně bahnem, starým lesem a jeho plesnivou strukturou. Pokud člověk do těchto míst zabloudí a moc brzy padne tma, přespání nebude komfortní. Člověk se bude budit hnusným vzduchem a vlhkem, možná vám přijde obchcat spacák i nějaký podivný lesní tvor...

Vývoj Venus Star je pozvolný. Musíme si všímat maličkostí, titěrných proměn a uchopení zvuku nahrávky jako celku. Je cítit (doslova), že v tomto ohledu Atvar hledá malé, neznačené cestičky, kudy vyvést svůj projekt ze tmy, dát mu trochu harmonie, chvíli pít čisté vody. Smokeless Fires je klasický monotónní projev se záblesky lehtivých příjemností. Pokud jste tedy osoba libující si hledat v hnoji vůni a jistý pocit bezpečí. Novým albem probleskuje chuť být milejší a aspoň trochu kamarád. Takže se ukáže, že někdy nové album není ani hnusné, ani těžce zanesené. Že se pokouší tvarovat, snad i vymanit ze sevření. Venus Star je pořád v hlubokém předklonu, ale lehce to v něm harmonizuje. Asi dvakrát, třikrát se přistihnu, jak by si jednoduše vyvedený motiv zasloužil účast dalšího nástroje, třeba saxíku, nebo ruchu industrializace. Skladby jako Formation nebo Light k tomu úplně vybízí.

Dvakrát, třikrát... Ono to pak přes všechny drobné zvláštnosti stejně klouže k unylosti celku, který nás sice dvakrát, třikrát vyvede z té hlubinné houpačky, ale dál už se nejde. Venus Star fungují hned, člověk se škodolibě pousměje nad zvráceným prostředím a riffy koupanými ve špíně jezer, chvíli to trvá, a pak se dostavuje přešlapování na místě. Ukáže se, že se zas tak moc neděje, i když se sound projektu pořád o trochu posouvá. Spíš mě baví jiné věci. Jaké škatulky se u téhle hudby člověk může dočkat - myšleno klidně i sludge. Napadla mě zmínit, nebyla by od věci. Venus Star inklinuje k těmto bahenním procedůrám. Zavrtán pod zem za moment vykukuje z hlíny a kontroluje území. A noční oblohu.

Působnost u Terratur Possessions má svou váhu, tady jde najít různé svérázné spolky a projekty. K Venus Star vedla snadná cesta, která mě ale po častém obcházení začala trochu nudit. Takže hodnotím jak hodnotím. Kdo však rád tyhle zatuchle houpavé rytmy, jistě si zmíněnou cestu k Venus Star najde také. A třeba si z ní odnese víc zážitků.