Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Venus Star - Smokeless Fires

Venus StarSmokeless Fires

Victimer16.7.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Houpavé a pomalu se rozkládající prostředí šestého alba Venus Star má malou touhu vyjít ze svého komfortního území.

Finský maník Atvar je mužem tisíce a jednoho projektů napříč tamní blackovou scénou a Venus Star patří mezi jeho nejaktivnější umělecké útvary. Aktuálně šest desek na kontě a specificky unylá hloubka tvorby na pomezí blacku a doom metalu. S odkazem na staré dobré Beherit a strunovým vybavením notně umazaným od severských rašelinišť. Tak na mě aspoň materiál tohoto projektu působí. Smokeless Fires je albem číslo šest a mým prvním, se kterým jsem v rámci projektu přišel do styku. Takže proběhla klasika, zpětné poslechy pro nasátí správné atmosféry a pochopení, o co v tomto hnilobném procesu ze severu Evropy jde. Zavrtat se do toho po uši a nechat znít to Finsko hodně zatuchle a pomalu se rozkládající.

 


Black metal Venus Star nebyl vždy úplně pomalý, ale už nějaký ten pátek platí, že pomalým a jen pomalu rozplétajícím nějakou kloudnou hudební záhadu je. Když si poslechnu takové Nigredo Expulsion (2013), zas tak moc změn tam ve srovnání s novinkou nenajdu. Styl hloubení a zvrácené zádumčivosti je dán. Venus Star je o zvuku. Podladěném, hutném, pomalém pohybu na páchnoucích riffech. Klidně bahnem, starým lesem a jeho plesnivou strukturou. Pokud člověk do těchto míst zabloudí a moc brzy padne tma, přespání nebude komfortní. Člověk se bude budit hnusným vzduchem a vlhkem, možná vám přijde obchcat spacák i nějaký podivný lesní tvor...


Vývoj Venus Star je pozvolný. Musíme si všímat maličkostí, titěrných proměn a uchopení zvuku nahrávky jako celku. Je cítit (doslova), že v tomto ohledu Atvar hledá malé, neznačené cestičky, kudy vyvést svůj projekt ze tmy, dát mu trochu harmonie, chvíli pít čisté vody. Smokeless Fires je klasický monotónní projev se záblesky lehtivých příjemností. Pokud jste tedy osoba libující si hledat v hnoji vůni a jistý pocit bezpečí. Novým albem probleskuje chuť být milejší a aspoň trochu kamarád. Takže se ukáže, že někdy nové album není ani hnusné, ani těžce zanesené. Že se pokouší tvarovat, snad i vymanit ze sevření. Venus Star je pořád v hlubokém předklonu, ale lehce to v něm harmonizuje. Asi dvakrát, třikrát se přistihnu, jak by si jednoduše vyvedený motiv zasloužil účast dalšího nástroje, třeba saxíku, nebo ruchu industrializace. Skladby jako Formation nebo Light k tomu úplně vybízí.


Dvakrát, třikrát... Ono to pak přes všechny drobné zvláštnosti stejně klouže k unylosti celku, který nás sice dvakrát, třikrát vyvede z té hlubinné houpačky, ale dál už se nejde. Venus Star fungují hned, člověk se škodolibě pousměje nad zvráceným prostředím a riffy koupanými ve špíně jezer, chvíli to trvá, a pak se dostavuje přešlapování na místě. Ukáže se, že se zas tak moc neděje, i když se sound projektu pořád o trochu posouvá. Spíš mě baví jiné věci. Jaké škatulky se u téhle hudby člověk může dočkat - myšleno klidně i sludge. Napadla mě zmínit, nebyla by od věci. Venus Star inklinuje k těmto bahenním procedůrám. Zavrtán pod zem za moment vykukuje z hlíny a kontroluje území. A noční oblohu.

 


Působnost u Terratur Possessions má svou váhu, tady jde najít různé svérázné spolky a projekty. K Venus Star vedla snadná cesta, která mě ale po častém obcházení začala trochu nudit. Takže hodnotím jak hodnotím. Kdo však rád tyhle zatuchle houpavé rytmy, jistě si zmíněnou cestu k Venus Star najde také. A třeba si z ní odnese víc zážitků.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky