Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Versatile - Les litanies du vide

VersatileLes litanies du vide

Garmfrost23.4.2025
Zdroj: CD / promo od vydavatele, mp3
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Elektro/industrial black metalový cirkus je teatrální a zábavný...

Industriálního blacku je jako šafránu. Dobrého v tomhle ranku však mnoho není. Člověk musí hodně hledat a vybírat. Před lety tolik populární odnož extrémního metalu se nachází spíše v undergroundových rovinách. A to je dobře. Zavzpomínat můžeme na nejednu veličinu, některé se vrací na scénu, jiné uvadají. Mezi nové tváře robotického dusotu patří švýcarská úderka Versatile, jejichž dlouhohrající debut Les litanies du vide vydává u nás dobře známý francouzský label Les Acteurs de l'Ombre Productions. Což znamená většinou vítězství formy nad obsahem. Tentokrát tomu tak není. Alespoň ne docela.

 

LADLO nemají ve své nabídce mnoho podobně laděných kapel. Vzpomenu si asi pouze na Borgne, což je samozřejmě jiná liga. Versatile je novým seskupením mně neznámých muzikantů. Nerad bych tvrdil, že v Les litanies du vide, nebo debutovým EP Atra Bilis nacházím revoluci. Versatile pokračují v jasně vyznačených hranicích, kdysi naznačených třeba The CNK. Respektive mě napadají spíše oni, než třeba Blacklodge, Aborym nebo The Axis of Perdition. Versatile jsou ve svém robotickém stylu teatrální. Mají umělecké vize, mají rádi vizuální opulentnost a právě takové jsou i aranže skladeb. Nafouknuté, vzdušné a ne zase tak temné. Spíše laděné pro širší masy, hledající zábavu, než hledačské podivíny milující obskurno.

 

versatile

 

Dosaď si sám, zda jsou mnou vytyčené popisky záporem nebo naopak dobrou zprávou. Cirkusoidní představivost Litanií prázdnoty mě baví. Baví mě každý poslech, byť nepadám z alba na zadek, to však nemusí být vinou Versatile, ale mojí okoralostí a podivínskou povahou milující obskurno. Když vycházely nahrávky mimo jmenované takovým Thorns, Reverence nebo okrajově Dødheimsgard, byl jsem nadšeným fanouškem industrial blacku. Versatile umí napsat dobrý riff. Umí s ním pracovat. Dramaturgie skladeb je promyšlená. Má spád. Má gradaci. Umělé nástroje zní krutě. Vedle umělého tucání mají Versatile také dobré bicí. Morphée sice není Hellhammer, ale práci odvádí minimálně dobrou. O tom žádná. Vedle syntezátorů, s jejichž dominancí stojí a padá síla nahrávky, můžeme zmínit dvojici kytaristů Famine a éterickou Cinis, jejichž strunná tortura umí pěkně kousat.

 

Líbí se mi projev zpěváka. Hatred Salander svým hlasem seče jak zahradník kopřivy. Nepouští se do žádného dobrodružství. Nicméně jeho kouzlo není barvené pouze zajímavou fráninou. Kráká jak havran, křičí, growluje, mluví, zpívá nakřáple vydrzlým hlasem… Je stejně teatrální jako hudba. Když sleduji výborný klip k Morphée, byl to právě Hatred, který mě zaujal nejvíc a jako první na sebe strhl moji pozornost. A takový by frotman měl být.

 

Nezmínit zvuk… Jeho barva je mému uchu příjemná. Ovšem celkově mi vše dosti slévá do chuchvalce. Dvojici kytar uslyšíte, když budete mít vůli. Je mi samozřejmě jasné, že nahrát hlučnou nahrávku bylo záměrem. Audiofilové zřejmě zapláčou, protože kolem dynamiky se projíždělo rychlou jízdou.

 

Ve skladbách tedy nacházíme jednak pořádný nářez, ale také zajímavé melodie, fraškovitost, frackovitou vydrzlost s kouskem žádané temnoty. Vypíchnout by se dala klipová Morphée, protože klip. Všech deset skladeb je zajímavě vygradovaných. Při poslechu se bavím. Netuším, jak dlouho mi pozitivní dojem vydrží, ale zatím je ho dost a dost.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky