|
|
||||||||||

Před dvěma roky jsem pár měsíců poslouchal velice slibné EP ...to Mourn the Death of a Stranger od mladé švédské kapely pohybující se v melodickém death metalu devadesátkového střihu. Nahrávka nabízela ostřejší rubanice s příjemnými melodickými vyhrávkami, nathrashlou rytmiku s prvky groove. Styl Vilt, byť plný plný odkazů k ikonám žánru, byl na hony vzdálený přívětivosti In Flames nebo Dark Tranquillity, spíše se obracel k nářezovějším At the Gates. Což se na Divine Intervention změnilo a pěje se více v módu In Flames. Vilt mají k dobru mladistvou energii, nebojí se sáhnout po hardcorové urputnosti… Vilt nejsou úplnými začátečníky, historie kapely se píše už deset let. Debutovali zajímavým demem The Chalice, zač je toho loket předvedli na výborném EP Adversary, kde už styl Vilt ukazoval, že se s nimi bude muset počítat. Je znát, že pánové nasbírali zkušenosti i z účinkování v jiných kapelách. Od slibného, ne však nijak jedinečného počinu ...to Mourn the Death of a Stranger se Vilt nyní vypracovali k mnohem uhlazenější, ovšem stále nářezové produkci, ve které je znát stále ono dravé nadšení, už však krocené vyspělejší instrumentací a prací s aranžemi.
Divine Intervention cosi ze své syrovosti ztratili, nahradili ji úderností a větším příklonem k melodiím. Připadne mi, že se v Divine Intervention mnohem více ozývají odkazy ke známějším interpretům, než tomu bylo v počátcích kapely. Album je velice energické, zahrané výbornými muzikanty a nařvané správně zapáleným divochem. Vilt jsou stále emocionální, ale současně jsou více zaměření na techniku, což ve výsledku znamená více chladného rozvažování.
Po stadionovém úvodu se album usazuje. Dealing with the Devil je hit jak řemen. Následující Enslaved, což byla jedna z mnoha zveřejněných singlů, rozvíjí předchozí song. Máme zde robustní úvod, ostrou sloku a vyřvávaný refrén. Refrény mi v podstatě překáží v plynulejším prožitku. Zpěvák se evidentně snaží o zpěvnější polohy, což mu zatím moc nejde a barva jeho hlasu je v těchto místech až protivná. Zůstal bych v uřvaných rovinách, tam mu je nejlíp.
Je mi jasné, že fans zdivočelí na koncertech budou nadšení z Immortality. Tuhle skladbu, která není špatná, ale je z ní cítit, že byla složena právě pro živé provedení. The New Shadow je méně odlehčená, jde více pod povrch. Je ostrá a protknutá jemnou melodikou, což dříve tak pěkně uměli In Flames. Když dva dělají totéž, musí to být totéž? The New Shadow je songem jak víno! A co další Feral? Feral pokračuje ve stylu předchozí skladby. Je chytlavá, stále dostatečně ostrá, aby se mohlo mluvit o death metalu, ale už na hraně rockové písničkovosti, klišé i stylové upřímnosti. Tohle platí i o The Serpent. Ohraničení akustickými vyhrávkami uprostřed thrashového hoblování funguje. Fungovalo před třiceti lety, a funguje pořád.
HolyMoly je klipovka, kapela této skladbě věří a myslím, že sice není nejzdařilejším kouskem na albu, má v sobě ovšem všechna patřičná pluska, aby se z ní stal další hit a koncertní tutovka. V Memento Mori se Vilt na chvilku obrací od lehčí formy a chce si vyzkoušet dramatičtější polohu. Přiznávám se bez mučení, že mi víc sedí Vilt rockově písničkoví, než když se snaží být těžší a temnější. Za to v závěrečné a titulní skladbě je všechno, jak mám rád a co chci od švédské melodicko deathové kapely slyšet. Sypanice, nadpozemské melodie a dobrý vokál. Skladba je v podstatě primitivní, ale má drajv, má šťávu. Moc pěkně se poslouchá. Vilt si zde na nic nehrají, jde to z nich, o čemž tak nějak nemusím hloubavě přemýšlet.
Vilt nahráli své debutové dlouhohrající album, se kterým vtrhli na scénu a bude zajímavé sledovat, zda si scéna nějakého vtrhnutí vůbec všimne. Divine Intervention je album v rámci úzkých mantinelů různorodé. Kapela zde zkouší rozličné polohy v rámci melodeathového ranku. Hrát umí perfektně, tvořit rovněž. Rozumí svým představám, a že jim to občas uklouzne? Nevadí. Mají patřičné nadšení, vášeň, se kterou posluchače umí strhnout na svou stranu. Příští počin budu vyhlížet. Jsem zvědavý, kam se v budoucnu vrtnou…
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:GAIN / Fifth Island Music AB / Sony Music Entertai
Vydáno:Květen 2026
Žánr:melodický death metal
Casper Nilsson - baskytara
Conrad Nilsson – sólová kytara
Oscar Randevik - zpěv
Hugo Kristiansson - bicí
Gustaf Nilsson - kytary
1.Crown of Thorns
2.Dealing with the Devil
3.Enslaved
4.Immortality
5.The New Shadow
6.Feral
7.The Serpent
8.HolyMoly
9.Memento Mori
10.Divine Intervention

Winterfylleth
The Dark Hereafter

Djevel
Tanker som rir natten

Nocte Obducta
Mogontiacum (Nachdem die Nacht herabgesunken)

Nothing
Guilty of Everything

Barracuda
Humanimal

D.O.P.
Ve jménu míru

Reverence
The Asthenic Ascension

Bigelf
Into The Maelstrom

Arkona
Slovo
![Agrypnie - 16[485]](/data/alba/833.jpg)
Agrypnie
16[485]

Avantasia
The Wicked Symphony
Odpočet do vydání třinácté řadovky se nám Thy Catafalque a jejich mecenáš z Francie rozhodli zpříjemnit druhým singlem.
4.10.2026Americká šílená dvojice Spirit Possession streamuje nové album Cathedral Speech v plném rozsahu.
4.10.2026…a než nás definitivně zasáhnou, což má nastat 13. listopadu, tak nám dávají čichnout k prvnímu songu.
3.10.2026V rámci turné Sol Midgardiae Europa 2027 se 27. února na brněnské Flédě objeví ikony Enslaved, Sólstafir a s nimi Gaahls Wyrd.
3.10.2026Začátkem listopadu vychází nová Wilsonova sólovka Requiem for a Village (již jsme informovali). Po titulní skladbě tu máme další košt - song On Chapel...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.