Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vimur - The Timeless Everpresent

VimurThe Timeless Everpresent

Victimer22.7.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Mít přehled nad svým útočným blackem, to je poslání čtvrtého alba Vimur.

Američtí zbrojnoši Vimur pro mě znamenají jistou vzpruhu na poli útočného a melodického black metalu. Je na nich něco přitažlivého, něco osvěžujícího tu původní zvrácenost a primitivní bojeschopnost. Kapela se pohybuje podobným směrem jako třeba Švédové Watain, ale dávají tomu svůj díl řemeslného přehledu. Jak mě nebaví Uada, tak mě vždy potěší Vimur. Útoční, místy snad i naivně, ale s pravým blackovým zápalem, s chutí plamenně vyprávět a drtit dobytá území. Ale pak pokleknou a hrdě zapřemýšlí. Rozpletou melodie, dají té vichřici tvar. Transcendental Violence mi jako předchozí album přijde o dost jiné. Svým zvukem, riffy, vším. Je zemitější, valivější, zní mohutněji. Dnes Vimur chrlí síru víc napřímo a z toho pak odvádějí dějový zvrat do melodických, svěžích míst, kam se s nim rád podívám. Vše je bezprostřední a není čas nad tím příliš dlouho přemýšlet. To se ani nehodí.

 


Vimur umí útočit, ale do toho pak zpomalí a jedou si ty své typicky americké vyhrávky. Jeden příklad za všechny - skladba Wound Window. Kapela za svých osmnáct let stihla zatím jen čtyři alba, přičemž aktuální The Timeless Everpresent vyšlo zkraje tohoto měsíce. Alba zdobí (za mě tedy spíš hyzdí) docela křiklavé obaly a vypadá to, že ten poslední je asi nejvíc v pořádku. Vimur jsou hrdí bohatýři naklonění pekelnému umění a skrze něj k nám posílají své ohnivé skladby jako šípy. Novinka je osmiskladbová jízda na vlně kapel jako Watain, Dark Funeral nebo třeba i Wiegedood. Ta zběsilost v tom hraje roli, v případě Vimur je ale docela často kontrolovaná a jednoduše vykomponovaná klidnějším směrem. Tohle všechno si lze užít hned po intru ve skladbě Fire, Glory, and Thinking.


Album má jinak poměrně jasně definovatelný charkater. Plenit, chvílemi bezcitně, jindy s jistým nadhledem. Míchat obě polohy tak, aby Vimur stále platili za bestii, která zatíná drápy. Albu se vymyká epická skladba The Embrace of Merciless Indifference, pomalejší a prostornější než všechny ostatní. Tady se Vimur těžce vinou a jen zlehka odkrývají karty. Zrovna v podobném songu bych čekal víc kreativity, než jen kopec vyčkávání. Potěší aspoň čisté vokály, ale jinak se vlastně nic moc neděje. Škoda. V závěrečné Astride the Centuries už zase tuhne krev v žilách, kapela prahne po pustošení. Díky délce skladby ale opět najde smír ve zklidnění a pomalejších aranžmá. Tady už mi ten rozvoj skladby přijde okej.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/vimur%20band.jpg


The Cold Only We Know je studená jako název sám, neúprosná rychlopalba poháněná severským větrem. Tady není čas hrát si s tempy a měnit výraz. Na zteč a úprkem! Pouštím si album pěkně v celku i s vyzobáváním skladeb, když chci být konkrétnější. The Timeless Everpresent je slušná varianta, jak si spojit pudovou jedovatost s kapkou naivní devastace a chutí si pohrát s melodiemi a zadumat si někde na kraji lesa. Nabrat síly na další útok. Vimur nepřináší nic nového, ale své si řeknou a v klidu obhájí. Navíc jsou na albu místa, která hezky naruší nervovou soustavu a žádají si pozornost. Vimur umí být přitažliví.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 25.1.18 10:48

Možno som to zle formuloval, možno ak by sa dali robiť odstavce, tak by bol môj príspevok prehľadnejší. ______ Kapely Bikkinyshop sa týkala len pasaž po "... mimo môj záujem." ______ Pojem "crossover" bol premostením k samostatnej úvahe o tomto "štýle" ako takom - tuto v našich reáliách, v rodnom jazyku. Asi som sa zle vyjadril - ja Kabát nepovažujem za mačkopsa. Ako táto pet-chiméra mi pripadá väčšina kapiel, ktoré produkujú nejaký crossover (alebo sa tomu pojmu vyhnú a na banzone si ako štýl zadajú rock/punk/post-hardcore/metalcore/emo metal). Žiadne meno tu nenapíšem, pretože - napriek tomu, že som počas predošlého roka prišiel do kontaktu s viacerými kapelami tohto razenia - žiadne som si nezapamätal (keďže ma nezaujali, niektoré až odpudili). ______ Kabát v tomto prípade je niečo, čo mi príde na um hneď, ako počujem takúto kapelu spievať v češtine. A moja otázka smerovala na to, či určitá podobnosť vo frázovaní, prízvuku, polohy a farby hlasu spevákov týchto kapiel navodzuje dojem podobnosti s Kabátom aj u Čechov, alebo je len vec kombinácie osobnej skúsenosti a objektívnych kvalít češtiny ako "cudzieho" jazyka (a teda tento dojem môžu nadobudnúť len Slováci, príp. iní "cudzinci"). Pretože tento Kabát-faktor v sebe nesie náboj českého "písničkářství", ktoré vo folku má svoje nezameniteľné čaro, no v tvrdšom metal a nedajbože blackmetale smrdí "agrom". Preto ja nevydržím počúvať Umbrtku, Master´s Hammer a celú priehršť tých priemerných blackových kapiel, z ktorých mi proste smrdí agro-kabátovosť. _____ Dúfam, že som to teraz sklohnil zrozumiteľnejšie...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky