Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vltimas - Something Wicked Marches In

VltimasSomething Wicked Marches In

Sorgh31.5.2019
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Lehký písmenkový vtip v názvu a je tu ultimativní erupce začernělých, smrt nosících sazí. Vltimas se svým debutem sahají rovnou po židličkách v maturitním ročníku a není to otázka prostoduché namyšlenosti.

V žilách této dosud neznámé hydry koluje krev zkušených matadorů a kdo se bude pídit brzy zjistí, že Vltimas jsou projekt elitních muzikantů. Pokud vám jejich hudba bude něčím povědomá a vytahuje z paměti zpola zapomenuté dojmy, pak je to správně. Múza zde pojí temné proudy Nader Sadek, Morbid Angel a taky třeba Aura Noir. Chápu nedůvěru, kterou může takové spojení ikon vyvolat. A možná je oprávněná. Už tolikrát jsme byli svědky toho, jak známé osobnosti spojily své síly a výsledkem bylo jediné album, které zároveň zůstalo epitafem velkých plánů a snů. Možná to bude případ i Vltimas. Ale taky to můžou být zbytečné obavy. V každém případě bychom se raději měli podívat na zplozence temných vášní, ale i přátelství a respektu, který nese jméno Something Wicked Marches In.


Vítají nás povědomé artefakty a hned v úvodu také první, tvrdé riffy. A je to především nepřeslechnutelná Blasphemerova kytarová škola, která zamyká pouta kolem našich nemohoucích končetin. Její zvuk, typické hoblovačky a riffy, ze kterých jsou stvořeny hlavní linie skladeb, to vše je přes nový make up notoricky známé a strašně chytlavé. Přiznávám, že jsem podlehl velice brzo. Rune hraje zpaměti, používá osvědčený, chladně řezavý zvuk svého nástroje, který mu tisíce jiných blackers můžou jenom závidět. V samotné hře se dají nalézt skutečně zajímavé postupy, jednou citlivě balancuje na hraně tří, čtyř tónů, vzápětí strhává clonu nerozhodnosti a spouští divoký orkán mísící black a deathmetalové prvky. Jeho podoba není jednoznačná. Slyšet je Mayhem v období Declaration, stejně tak jediný zářez od Nader Sadek. To byla taky taková jednorázovka, i když dobrá.

 

Zajímavé je, že Vltimas nepoužívají basu a za drátěnou sekcí stojí právě jen Rune. Aspoň jsem se nikde nedočetl, že by tomu mělo být jinak. Nahrávce to však nic neubírá na hloubce. Dohromady seskládané stopy tvoří komplexní labyrint tónů složitých jako vlakové seřadiště. Krásná studiová práce, jen naživo by to chtělo najmout pár zdatných brigádníků. Chválit ale jen jednoho by nebylo v pořádku, stejný podíl na výrazu desky mají samozřejmě i Flo Mounier se svými škopky a David Vincent za mikrofonem. Rytmika je dokonalá, střídá rytmicky pomalé, důrazné salvy se strojově přesnou liturgií kopáků. Spolu s kolísavou kytarou jde o silný tandem vedoucí k prostému pocitu štěstí. Co se zpěvu týče, David se netrápí zbytečným murmurem a spíš se spoléhá na chraplavou deklamaci, což vidím jako tu nejvhodnější formu k hudbě Vltimas.

 

Nestává se často, abych horko těžko hledal něco co by stálo za to nepochválit. U Vltimas se to stalo a mně nezbývá, než smeknout klóbrc a desku poslat k výšinám. Tady se povedlo něco, co by se u nějaké čerstvě založené kapely nestalo. Tady se sešla chemie tří zdatných muzikantů, kteří v ladné pospolitosti nahráli výborné album. A i kdyby už po něm nemělo přijít nic, což by byla škoda, zůstane tady milník velikosti obří krávy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky