Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vomitory - Opus Mortis VIII

VomitoryOpus Mortis VIII

Sorgh19.10.2012
Zdroj: Mp 3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Klasická a dobrá, tak by se dala shrnout poslední žeň zvracejících Švédů. Podobných alb je vícero, tady opravdu záleží jen na osobních prioritách či designu loga.

Velikonoční svátky mi letos přinesly mimo vajec i milé setkání s legendou a klasiky smrtícího žánru slyšící na zvolání „Vomitory!“. Matadoři podladěných kytar letos vyvrhli již osmou plnotučnou fošnu přímo na řeznický špalek a lidi poperte se. Co to paní chtěla, půl kila krvavýho bifteku? Jak je ctěná libost. Zde je Opus Mortis VIII.

 

Jejich předešlou diskografii neznám, ale tahle deska si získala mé sympatie. Hned od počátku bylo nad slunce jasné, odkud se vlny vlní. Charakter drnčivých kytar a hutná basa odkazuje na přímou linku do Švédska. Mívám období, kdy mě zcela pohltí spíš americká forma deathu v té klasické podobě, jak známe od Kanibalů nebo třeba Immolation. Pak jsou ovšem životní etapy, kdy ten bohapustý maglajz nemůžu vystát a obrátím tvář právě směrem ke Skandinávii. Zdejší tvorba mi připadá propracovanější, kapely si více hrají s rytmem, napasují do toho přiměřeně melodií a zní to božsky jako z chlívku.

 

Již od úvodních riffů můžu tuhle desku směle zařadit do ohmatané škatulky, kde bude obývat prostor jedna plus nula spolu s Dismember. Znějí jako jiní, znějí tak jak chtějí. Drží se své naučné stezky a nehledí, kde je co nového a trendy. To je sympatické a fandové to jistě ocení. Jakoby znuděné kytary bručí jako krávy, brutalizující basa tvrdí muziku, jak se říká, ale mnohdy už není co tvrdit. Bicí jest kulometem chrlícím tu dávku, tam kulku po kulce. Dobré. Ani k blití nemám výtek, to hrdlo je klasická žumpa, u které si uvědomělí budou vrnět blahem. V několika skladbách se mihne jako vosa kytarová linka, která hutnou strojírnu oživý a vytvoří jasné poznávací znamení, jakési stigma. Přiznám se, že u deathových kapel mám hodně často problém rozlišit jednotlivé songy, natož je zařadit na správné album. Tyhle věci spíš volím jako milé pozadí k různým domácím činnostem nebo čtení časáků. I na toaletě se u toho dobře sedí. Na Opus Mortis VIII bych jich pár jasně identifikoval.

 

Hodně se mi líbí obálka. Motiv vojáků na bojišti, jak hrají na klasické nástroje, hotový kvartet, to je paráda. Působí to stísněně a když jsem se potom mrknul z okna na kvetoucí šeříky, úleva byla značná. Na posledních třech deskách dosahovaly obálky celkově značných kvalit. Kompozice, nápad a zpracování, to vše je odlišuje od ostatních a fádních jatek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Petr S. KOZEL / 27.3.19 10:45

V dávných dobách pro mě byl problém vše, kde bylo i něco víc než pohřební murmur, to už neplatí a užívám si i věci jen s melodickým zpěvem. Atmosféra desky mě dostala, tohle mám prostě už několik let rád, třetí píseň sem si celkem užíval. Naopak první dojem u prvních poslechů byl takový, že v některých částech, kdy je instrumentace klidnější to ten murmur rozbil a moc to tam nezapadlo, u dalších poslechu mě to už tak nevadilo, až bych řekl že občas není na škodu atmosféru trochu rozbít. Nakonec sem tohle a předchozí album doporučil k poslechu i pár kamarádům, kteří poslouchají spíš klasiky jako J. S. Bacha a zaujalo. Říkali mě že by je nenapadlo, něco takovýho hledat v metalu :-D nojo neznalost doomu neomlouvá :-D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky