Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vortex Unit - Nec Plus Ultra (EP)

Vortex UnitNec Plus Ultra (EP)

Garmfrost29.8.2014
Zdroj: CD jewel case, promo od vydavatele
Posloucháno na: Philips MCD183
VERDIKT: U této mini desky platí samé kdyby, ale jak se říká, kdyby pes ne..l, dál by došel. Symfonický metal made in Vortex Unit s mužským i ženským zpěvem potřebuje ještě vypilovat a možná se zbavit toho female sopranu.

Vortex Unit není rozhodně nová kapela, jak jsem si mylně myslel, ale jedná se o přejmenovanou bratislavskou smečku The Crypt, která black metalové podzemí brázdila už v devadesátých letech. Dle slov kapelmajstra Wiga Mortariuse jej k přejmenování vedlo nejen komplet nové osazenstvo, ale taky zbrusu nové hudební směřování, které se od původní black metalové cesty poněkud vzdálilo. Skladby samotné mají starší dobu původu, ale kabátek, který slyšíme z nového EP „Nec Plus Ultra“, je vcelku čerstvý. Moje původní představa debutového EP začínající kapely s vcelku silným soundem tak dostala na frak. Co u začínající mladé skupiny uvádělo v úžas, u veteránů scény zase tak udivující není.

 

Jak už jsem předeslal, ubylo black metalu a namísto něj je zakomponován jakýsi thrash death a symfonické (klávesové) hrátky s ženským rádoby operním zpěvem. Siren, kterou mohou znát už fanoušci The Crypt, nemá z nejsilnějších hlasů a většinou jsou to zoufalé snahy překřičet metalovou vřavu. Její hlas se mi líbí víc jako doprovod, kdy umí vymyslet výborné melodie a nepotřebuje k tomu ani hlásku. Víc se mi líbí mužské řevy, které mají na starosti kytaristé Wigo Mortarius a Anguis. Posledně jmenovaný má nejhlavnější slovo, takže se nemusíte obávat další symfonické female group. Kluci dají dohromady široký rejstřík a to od deathového growlu, přes hrdelní drhnutí až k havraním skřekům. Kolik nabízí svými hlasy pestrosti, o tolik méně pak ve svých zpěvech používají tónů. Nejmarkantněji se tento nelibý fakt jeví v momentech, kdy zpěváci přestanou řvát a zkoušejí expresivnější polohy.

 

Hudební složka „Nec Plus Ultra“ je zajímavější než ta pěvecká. Jistě si všimnete kytarových propletenců, nebo špičkové rytmiky zahuštěné skvělou basou. Jednoduché klávesy jsou použity spíš jako podkres, byť ve velice důležité roli. Pár motivů a jakou to udělá parádu, že? Hned od úvodních tónů „Gnosis“ je znát zejména radost z muzicírovaní s jasnou představou, jak má co znít. Rovněž je znát dlouhá příprava skladeb. Otázkou pak je, zda dokážou v rozumném termínu navázat na EP v dlouhohrajícím formátu ve stejné kvalitě.

 

Vortex Unit

 

Tempo písní je hezky variabilní. Většinou se nacházíme v kvapíkovém rytmu, ale kapela se nebojí ani zpomalit a přidat na emocích. Na druhou stranu jsou silní i v rytmických pasážích se řvanými sbory. Když se pak přidají nevtíravé klávesy, vůbec to nevadí. Pěkně dobarví kytarové melodie a zaplní hluchá místa. Studio Shaark opět odvedlo dobrou práci. Jen bych kytarám dopřál jedovatější zvuk. Pro příště by Vortex Unit mohl věnovat víc pozornosti i obálce. Ta, co zdobí „Nec Plus Ultra“, je dle mne ukázkou nevkusu. Ať už samotný obrázek, tak zvolené barvy i font písma.

 

Často jsem si při poslechu této mini desky vzpomněl na nedostižnou legendu Ador Dorath, kteří hráli (hrají?) podle podobného vzorce a o pár levlů výš. Jen tedy více v avantgardním a neokoukaném duchu. Vortex Unit mají dobře našlápnuto. Za písněmi jsou cítit bohaté zkušenosti a hráčské umění. Jen bych pro příště ocenil víc originálnějších nápadů a lepší práci se zpěvy. Hrát i skládat umí na jedničku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Wigo / 1.9.14 9:20odpovědět

Ahojte. Ďakujeme za recenziu. Len by som rád poopravil údaj o speve a obsadení na tomto EP. Hlavné mužské spevy ako aj gitary obstarával na CD ešte spevák/gitarista BESTIAL. Z aktuálnej zostavy sa na CD podielali len Siren a Wigo Mortarius. Ďakujem a nech sa darí ;-)

Garmfrost / 4.9.14 8:11odpovědět

Díky za upozornění. Buď zdráv a ať se dílo daří :)

Garmfrost / 29.8.14 8:58odpovědět

Klidně ať tam je, ale musí za něco stát. Ostatně jako všechno. :)

Ruadek / 29.8.14 8:40odpovědět

Symfonici, nemějte mi to za zlé, female sopran bych v metalu zakázal., hehehe.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky