Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Vypsaná Fixa - Čtyři slunce (10" EP)

Vypsaná FixaČtyři slunce (10" EP)

Jirka D.9.1.2013
Zdroj: bílý 10" vinyl
Posloucháno na: Ortofon 2M RED / ProJect XPression III / ProJect Phono Box SE II pre-amp / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: EPko "Čtyři slunce" je veskrze pohodovou a letní záležitostí. Možná někomu připadne až příliš jednoduché, nevýrazné a neobjevné, ale ke mně přišlo ve správnou dobu a sedlo výborně.

EP Čtyři slunce bude mít v diskografii Vypsané Fixy svoje zvláštní místo a to nejen z důvodu, že se jedná o jakýsi soundtrack k stejnojmennému filmu Bohdana Slámy, jehož ukázkami jsou skladby na desce proloženy. Samotný film jsem neviděl a po shlédnutí předchozích počinů Štěstí a Venkovský učitel jistě sympatického pana Slámy po tom ani netoužím. V úvodu doplním i informaci týkající se rozmanitosti edic EP, které vyšlo kromě 10“ vinylu (náklad 300 ks) na klasickém CD a rovněž jako digitální download, který můžete sami uskutečnit zcela legálně na stránkách kapely. Je na vás, jakou formu zvolíte.

 

Gramodeska

 

Strana A

 

Fogiho mantra“ je název úvodní skladby, jejíž první polovina je příjemně melodická, lehce plynoucí, kompozičně jednoduchá, pozitivně laděná a přechod v gradující druhou část funguje jako chyták vaší pozornosti a spouštěč dobré nálady, což k Fixe prostě patří. „Bolesti“ je skladba druhá, v podstatě jednoduchá písnička nijak nehledající složitosti tam, kde je hledat není třeba. Tato nahrávka vůbec patří k jednoduchým dílům, ale právě to se mi na ni líbí nejvíc. Lehkost, s jakou plyne a nadhled, se kterým to předává do světa, jí sluší. Třetí a poslední věc „Benzínka“ si mě získala na první poslech. Ten retro zvuk kytary mě baví, zvuk celé téhle skladby mě baví. Je celkem syrový, jakoby ošoupaný, připomínající starý tranďák a když k tomu přidám slušivý text plný lehce unaveného, ale spokojeného bytí, dostávám skvělý výsledek. Netřeba hledat složitosti, tady se zhudebňuje dobrá pohoda...

 

Strana B

 

Podobně jednoduše jako „Bolesti“ funguje i první skladba Béčka „Cesta“, v níž trochu soupeřím s dost vytaženou baskytarou, ale není to boj nikterak závažný a není vítězů ani poražených. Ona ta basa funguje stejně i v těch Bolestech a ruku na srdce - z té desky je cítit komprese a i když se vinyl dočkal speciálního masteru, ty drážky jsou místy přecpané. Následkem je jistá zamlženost zvuku, která se v kontrastu s přirozeně znějícími ukázkami z filmu sama prozrazuje. Poslední skladba je titulní, je výborná, odpočinková, se skvělým textem, komponovaná opět jednoduše, logicky završující předchozí materiál a její umístění na závěr funguje. No, závěr. Poslední šestou „skladbou“, která je takto uvedena na přebalu, je taková podivná záležitost „Potřebuju klid“, o níž se osobně domnívám, že patří do filmu a ne na desku, ale jsou věci mezi nebem a zemí.

 

Celkově je EPko Čtyři slunce veskrze pohodovou a letní záležitostí. Možná někomu připadne až příliš jednoduché, nevýrazné a neobjevné, ale ke mně přišlo ve správnou dobu a sedlo výborně. Další body k dobru přidává i řemeslné provedení vinylové edice – jednoduchá grafika obalu z tvrdého, lakovaného papíru, zajímavý nápad s rozpoznáním strany A a B v souladu s barevným řešením, vložené texty a v neposlední straně i těžší, bílý vinyl. Jde sice o záležitost více méně raritní, ale i tak příjemnou. Jo a do Márdiho zamilovanej nejsem.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ver / 4.2.13 18:19odpovědět

Je perfektní stejně jako všechny předchozí!!!

Jirka / 13.1.13 13:12odpovědět

Skvělá práce, u mě má deska 100%!

pavel peterka / 10.1.13 13:33odpovědět

božíí...lepší než film...

David Kasík / 10.1.13 6:32odpovědět

Příjemné, pohodové, nenucené... fajn hořkosladké snění podle Fixy navíc na fajnovém vinylu. Já dávám tak pětasedmdesát.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky