Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdař Bůh. Vývoj, který za sebou zanechává projekt/kapela War For War, je poměrně pestrý, byť se pečlivě drží nějakých pravidel a mantinelů, které se postupem doby tvarují. Dnes můžeme v klidu říct, že jde o hornický black s prvky industrialu a elektroniky, možná i avantgardy. Nebudu rekapitulovat historický vývoj, jelikož si troufám tvrdit, že jméno již ledaskdo zaznamenal. Jen na zdejších stránkách o něm byla chvíli vedena živá řeč. Jenže ta na nějaký čas ustala. Kapela pak vydala další dvě nahrávky a letos přidává do své diskografie další položku. Upřímně je mi zpětně docela líto, že jsme nepodchytili dobové svědectví a reakce na soudobé desky. Nicméně letos se sám autor ozval s nabídkou, která se neodmítá – promo CD nového alba Olověné sny. A protože já mám k Morbivodovým projektům velmi kladný vztah i navzdory tomu, že mi tu a tam něco nesedne, pořád si takovou tvorbu považuji a držím ve velké oblibě. Ono se totiž může snadno zdát, že jsem nad tvorbou War For War zlomil hůl. Jak jinak si laicky vysvětlit absenci recenzí na alba Machina Nova a Čistý galenit… Nicméně nebudeme se pitvat v minulosti a hledat výmluvy, a tak všelijak podobně, ale vrhněme se rovnýma nohama do snové krajiny plné olova.

Hned zkraje musím propálit, že je tahle deska aktuálním vrcholem a jedinečným kompromisem, a vlastně i logickým vyústěním minulých zaměření. To znamená, že se zde nachází akurátní kombinace elektronického, možná tanečního, možná spíše chladného industrialu; úměrná váha operních dívčích vokálů, které nenesou prim, ale adekvátně a trefně vyplňují konkrétní pasáže, a samozřejmě jde i o špinavý black hornického rázu. Žádný zával nebo plazivka pro nesnadný přístup. Naopak bych si dovolil říct, že je deska docela přístupná a v některých momentech i chytlavá. Ostatně takové atributy už tu i v minulosti byly.

Textová stránka věci se dotýká historie těžby se všemi jejími kladnými i stinnými stránkami. Respektive ta temnější sféra je v souvislosti s minulým (a snažme se, aby ne budoucím) režimem. To jsou všechny ty nucené práce v dolech na ne úplně v pohodě surovinu. Pokud někdo z vás navštívil podobná místa, jistě si dá dohromady obrázek. Podzemí je podmanivá záležitost a líbí se mi, že existuje kapela, která dokáže do hloubky (jak příznačné) zpracovat takové téma. Už jen pohled na obal je fantastický. Na první letmý pohled to vypadá skoro jako fotografie, ale je to malba. A to přímo od Lenky.

Album nabízí výrazné momenty, které se lehounce vzdalují klasickým představám o black metalu a jeho hlubinnému ošacení. Jsou tu melodické věty s takovou, řekněme, heavy lehkostí. Zároveň je poslech poměrně intenzivní, jelikož více než polovina skladeb má stopáž nad pět minut, což je poměrně bohatší shluk kompozic a nápadů. Naštěstí Morbivod ví, co chce sdělit, takže jej nemůžu osočit z toho, že bych se nudil. Samozřejmě to tak naopak mohou mít jiní posluchači, ale spíše si stojím za tím, že ta deska celkem příjemně a svižně odbíhá. Nejen kvůli tomu, že se dá pohodlně sledovat text, ale i kvůli barvitě pojaté hudbě. Samozřejmě v rámci umouněného blacku. Třeba industriální momenty jsou tu myšleny více jako elektronické podbarvení, které kdysi plně tlouklo v rytmu EBM. Operní Lenčiny zpěvy nejsou tlačené na sílu, ale skvěle doplňují náladu skladeb, ať už jde o dobarvování pozadí, nebo o samostatnou linku. Zkrátka, tohle dílo se zadařilo.