Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Wayfarer - American Gothic

WayfarerAmerican Gothic

Sorgh20.11.2023
Zdroj: Bandcamp, mp3
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Wayfarer se na novém albu posunuli do písničkářské formy a u táboráku mohou dojmout i zkušené zálesáky.

American Gothic, tak se jmenuje nové album amerických kovbojů Wayfarer. Tahle kapela je už pár let zaslouženě v módě a není se co divit. Svébytným przněním stylů dosahuje neobvyklých výsledků a originalita je jistě jedním z nich. Co se jim daří ve studiu, vychází s dobrým ohlasem i z živých vystoupení. Silný dojem na mě zanechal jejich dubnový koncert v Brně a tak jsem neváhal a jejich nové album si stáhnul, co nejdříve to šlo.

 

Romantika Divokého západu je něco co ne a ne umřít a stále oslovuje celou řadu lidí. Tím, že se propasírovala skrz blackmetalové síto, dosáhla zajisté nárůstu řad okouzlených fanoušků. Její inventář je široký, sahá od rančerského vzdychání při západu slunce po železitý pach krve vsakující se do písku nedaleko přepadeného dostavníku. Když bychom chtěli pojmout  většinu jejích odstínů, nabízí se možnost nasát atmosféru všech alb, co kdy Wayfarer vydali. Jedno samo o sobě dokáže odkrýt jen výsek celého panorama. Debut je skvělý, možná ještě nevybroušený, ale přesto rozvážně našlapující, v následujících plackách se psala dospívající historie svébytného tělesa.

 

 

American Gothic je neskutečná krasavice, plná ozdob, cinkrlátek a omračujícího parfému. Od prvních tónů dává najevo, že se stane lvicí salónů a nasytí hlad po dobrodružství jak petrolejových princů tak obchodních cestujících. Skladby se opájejí vlastní dojemností a jen těžko se prosazuje osamocený skeptik, kterému tady něco neštymuje. Přitom jeho slova jsou tolik potřebná a mile kritická. Co se zdá jasným majstštykem, může někoho silně zklamat a přivést na myšlenku, že někde v linii vývoje se mělo stisknout tlačítko pause a nechat být. Wayfarer se na novince výrazně posunuli do písničkářské formy typu Wovenhand. Americká lyrika pyšná na svoji historii je nesporně zajímavá a Wayfarer se jí dosud věnovali v rozumné míře. Avšak teď je třeba dávat pozor. Kdo chce slyšet metal, měl by jít dál, spálit stodolu a prodat koně. Někde se ztratilo kouzlo jedinečnosti pramenící ze souboje písničkářské melodiky a metalové ostrosti. Dominujícím zvukem je akustická kytara, rytmus je ozvěnou stáda mustangů. Najdou se i kulometné dávky, silněji mnou však houpe popěvkový rytmus doprovázený tleskáním a hopsáním okolo totemu. Jsme snad na potlachu u besedního ohně? Po takovém množství melodické krásy toužím po ostrých pasážích a prachu cest. To mi nabízí jen hrstka skladeb. První, druhá skladba super, pak možná sedmička a dál to jsou Nedvědi. Připadám si jako pes žebrající pod stolem o kousek syrového fláku masa namísto flambovaného stehna.

 

Pachuť nesouladu a toho, že jsme si s albem nepadli do oka přišla hodně brzy. Po prvotním aach přišly pochyby a nejistota z toho, že něco tak pěkného nefunguje. Důvod je ale prostý. Dosud jsem Wayfarer považoval za metalovou kapelu, a to se pozvolna začíná měnit. Otevírají se dveře posluchačům jiného spektra a zavírají těm ortodoxnějším. To bude ten problém, ne to, že by American Gothic byla sračka. Není. Dejte jí šanci a uvidíte, jak jste na tom.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 21.11.23 12:50odpovědět

Něco na tom je. Příliš často tomu padá řetěz. Ne že bych potřeboval nářez jako třeba na World's Blood, ale když už dojde na klid zbraní, něco tomu chybí. Ještě nemám jasno, jestli s nima sedím u táboráku nebo u požáru prérie, ale vím, že už bylo líp. A recenze je supr ;-)

Fiskule / 21.11.23 10:46odpovědět

Otřesná recenze, vysmívající se kapele. Že ti nesedí odklon kapely od tvrdšího ražení, proto ji sejmeš? Není dost metalová? A to je zásadní problém? Verdikt znamená, že tě to vlastně hudebně míjí, takže co kecat okolo, udělejte si názor sami? Proč tedy vůbec o desce psát, to snad už jen z pocitu povinnosti?

Sorgh / 25.11.23 16:37odpovědět

Ale no ták, výsměch kapele? Silná slova. Naopak, i přes to, že mě album až tak nebere ode mě dostali lepší průměr. Víc než z recenze cítím nechuť ke kompromisu a debatě z Tvé odpovědi.

Fiskule / 28.11.23 9:55odpovědět

Kompromis? Debata? A je vůbec o čem? Vznesla jsem Ti tolik otázek a nedočkala se téměř žádné odpovědi na některou z nich. Výsměch kapele, jistým způsobem ano. Zapojí akustické pasáže a hle, už jsou to Nedvědi. Ale četlo se to dobře, Tvé recenze vždy přečtu celé, protože mám ráda tenhle humor. Jen některý narážky jsou trochu mimo. Ale jsem ráda, že jste na tuhle kapelu nezapoměli, snad si každý čtenář udělá i svůj vlastní názor a nenechá se odradit reecnzí. Ta je ostatně vždy jen jedním jediným názorem konkrétního člověka. Doufám, že jstem Tě nijak neurazila. Mám ráda tenhle zine.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky