Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Whiskey Ritual - Narconomicon

Whiskey RitualNarconomicon

Bhut6.2.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Ritual Whiskey, Ritual Whiskey je whiskey jak med. Já mít teď láhev, či dvě nebo pět… Další vydatná porce black’n’rollu se střídmě silnou voltáží a dobrou pitelností. Nelze jí odepřít výraznou chuť díky své originální receptuře. Snadno zapamatovatelná edice velké jakosti.

Walk On The Edge!!!

 

Sakra práce, na tuhle desku jsem tak moc těšil… Hudbu Whiskey Ritual jsem si oblíbil ihned po vydání debutového EP Black’N’Roll, které jak názvem, tak hudbou předznamenalo budoucí směřování této italské formace, z části vyrvané ze zapomenuté hrobky Forgotten Tomb. Následoval vynikající a mnou zbožňovaný debut In Goat We Trust. O chvíli později bylo do lidu vpuštěno splitko věnované punkovému králi GG Allinovi. A nyní můžeme hovořit o snad ještě horké novince Narconomicon.

 

Sestava zůstává neměnná, což je v dnešní době, kdy se muzikanti střídají a všelijak proplétají, pozitivní věc. Takže žádné srovnávání s řemeslnou vyzrálostí toho, či onoho jedince nebude. Na pořadu dne však bude srovnání s debutovou prací – o dva roky mladší In Goat We Trust. Řekl jsem už nesčetněkrát, že směřování Forgotten Tomb nechápu, naproti tomu s úsměvem a zdravou zvědavostí sleduji evoluci bandy Whiskey Ritual. Možná, že hrobníci se snaží dát do svých písní většího feelingu, který zřejmě chytli s touto kapelou, ovšem tím se tady nebudeme probírat. Podívejme se radši na samotné Narconomicon.

 

Už samotný název mě vykouzlil ďolíčky na lících. Krásné slovní spojení narkomanie a temným duším dobře známého grimoáru Necronomicon. Však i obal vydá za své… Při hlubším zkoumání a uvědomění si obecného významu této scenérie, ovšem úsměv tuhne a spíše začíná mrazit. Inu, i takové jsou stránky naší společnosti, tak ji pohleďte do tváře.

 

Fight for your life
Evil and hard
For a long time
I was your guard

 

Lákací trailer jsem jaksi minul a oželel a spíše vyčkával zveřejnění celého alba. Okamžitě jsem jej spustil a čekal, co se bude dít… No, popravdě musím přiznat, že jsem byl zpočátku rozpačitý a vcelku i zklamaný. Neustále jsem vyčkával divokého výjezdu, šílené šlapanice a bezbřehého rykotu, u kterého se zas praštím o nábytek vniknuvší mi do trajektorie hlavy. Na tempu bylo sice lehce ubráno, ovšem energie je stále plno. Ono totiž Narconomicon není o tom, kterak posluchače zmasakrovat. Za tímto účelem bylo vystaveno uctívání kozla, ve kterého bezmezně věřím i já. Současný výraz má krapet jiné poselství, a proto jej musíme přijmout lépe. Od kultu rohatých kopytníků jsme byli odveleni do špinavé hnusné koupelny, abychom na vlastní kůži zkusili nějaký ten výlet a pocit euforie. Ďas vem to, že se rozbilo umyvadlo… Nemohl jsem celé situaci nějak přijít na pant. Neustále se vracel, objevoval a dopřával další a další dávky. A pak mi to došlo. Vykašlat se na úzkoprsé srovnávání a vzhlédnout přímo vpřed, na současné dění. Teprve pak vše funguje jak má.

 

Whiskey Ritual se více přiklání k punkovější struktuře skladeb. Doplňující "óóó" chorály jsou toho jasným důkazem. Živelnost ’n‘rollu je jednoduše nepostradatelná a tvoří zásadní surovinu v jejich tvorbě. Ono slůvko black, které nám bylo kdysi předesláno, poněkud šedne a snad se i pozvolna vytrácí. Ale přesto všechno jeho přítomnost nemůžeme odepřít a jeho vliv zcela vyškrtnout z receptu. Tahle deska už má větší tendence zalíbit se širšímu okruhu posluchačů. Po vcelku divokém ataku In Goat We Trust přichází vyzrálejší Narconomicon. Skladby jedou převážně ve středním tempu s chytlavými pasážemi a melodickými refrény. Zdá se to být příliš písničkové, ale je to přeci rockec. Na druhou stranu se mi tento výraz a osobitý styl Whiskey Ritual líbí. Zprvu jsem byl chladný a snad i odmítavý, ovšem čas ukázal, že i k této desce se takto stavit nemohu. Je to příjemně živé, úměrně divoké a dobře stravitelné. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky