Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
White Stones - Dancing Into Oblivion

White StonesDancing Into Oblivion

Sorgh16.9.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Mezi vším tím blackem, co teď poslouchám, mě zaujala jedna zajímavá nahrávka, kterou nejde snadno definovat. A to je její největší předností.

Jde o nové album španělské kapely White Stones pocházející z Barcelony. Tihle chlápci svůj sud narazili v roce 2019. Rok nato přišlo první album s podivným názvem Kuarahy, na kterém už se rýsoval nejednoznačný rukopis kapely. Letos se bez zbytečného otálení ukázalo album druhé nazvané Dancing Into Oblivion. WS na něm pokračují v cestě šlechtitelské tvorby v jejíž základech je možné zahlédnout pilíře death metalu, ale ty jsou obaleny silným nánosem naprosto odlišných vrstev.

 

Album se zdá být zcela mimo jakoukoliv klasickou škatulku. Jen co skončí post-metalové intro, nastává čas pro zvláštní galimatiáš brumlavých tónů, tlumených riffů a elektrického bzučení. Pozornost zpočátku asi nejvíc přitáhne nervní drnkání, které nese v podpaží jednoduchou melodickou linku. Na ni se postupně nabalují další vrstvy, až je z toho jakýsi hudební topol, silný kmen a úzce přiléhající větve dalších možností. O melodiích se dá mluvit jen ve správném slova smyslu. Nejsou zde totiž klasické, rozvíjející se a navazující postupy, které dohromady stvoří výrazný motiv. Spíš a často se jedná o dlouho se opakující krátký motiv, který je záhy vystřídán něčím jiným. A nemusí to být úplně logické pokračování. Asi by se to dalo zlehka přirovnat k americkým Philm s tím, že ti se kloní víc k hardcoru a rocku, kdežto u WS převažuje hlubinný metalový zdroj. Oběma je blízká určitá sevřenost a nervozita.

 

Víc než hoblovačky na posluchače čekají někdy rozverná, jindy podivně temná preludia, ze kterých se klubou podivné útvary. Působí to dojmem nahodilosti, podivného experimentu a přesto se to docela dobře poslouchá, cítíte uvnitř pevnou kostru. Dominují podladěné tóny, ve kterých svádí vyrovnaný duel basa s kytarou a za takový pomyslný vrchol těchto hrátek lze považovat skladbu New Age Of Dark. Temnota a dusivá úzkost nás vtahuje do svého chrámu a letní světlo za oknem je mi v tu chvíli houby platné. Pokřivené realitě plné nástrah se dá uniknout během prvních instrumentálních minut Iron Titans, které mi připomínají už kdysi prožité siesty uprostřed deathmetalových sypanic. Album takovými pohodovými přestávkami neplýtvá, proto je dobré si je užít. Však samotná skladba se po chvíli zvrhává do slušně drtivých hlubin a úsměv tuhne na tváři. Všechny skromné melodické úseky hned obrušují riffy, až se z nich kouří a člověk má z většiny skladeb pocit mnoha kratších celků než jednolitého díla. A tak během těchto úvah přemítám, kde je vlastně ten death. Ani následující minuty nedávají jasnou odpověď a namísto toho se na mě hrne jakýsi mix jazzu a teatrálního šaškování, ovšem bez kašpárka, zato s pěkně vybarveným sejtnem.     

 

Jednoduchý ortel není v tomto případě řešením. Situaci ztěžuje to, že i když se některá písnička vyvíjí určitým stylem, tak někdy během cesty naprosto mění kurz a do cíle se dostává jako něco zcela jiného. Tenhle postup jakoby byl modem operandi WS. Laskavé přebíjí krutostí a hrubé záplaty páře jemná ruka básníka. Album se tak staví do role možného doplňku léčby bipolárních poruch nebo jiných duševních rozervanců, u kterých řečené po minutě ztrácí smysl. Přesto i duševně vyrovnaný posluchač musí ocenit nápaditost a zvláštní schopnost spojovat zdánlivě neslučitelné segmenty. Název alba tak vypadá jako ulitý na míru, protože deska vás převede z naprosté bdělosti do stavu strnule nevěřícného úžasu.

 





Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky